RYCHNOV N. K. – Vychoval už stovky malých fotbalistů, z nichž jedno jméno vyčnívá a jmenuje se Jaroslav Plašil, který se z Černíkovic přes Rychnov dostal až do Monaka a následně Bordeaux. Rozhovor on-line deníku Sport Rychnovska poskytl Jan ZEMEN (67), který jako trenér FC Spartak Rychnov nad Kněžnou, kategorie U9 letos začal již čtyřicátou sezonu! Zavzpomínáme na jeho svěřence, na své začátky v Rychnově nebo dobu, kdy sem přijela pražská Sparta.
40 LET trenérem FC Spartaku Rychnov nad Kněžnou. Foto – Archív Jan Zemen
Vy jste v Rychnově trenérem těch nejmenších, jaké to je, ukazovat, vysvětlovat a zase znovu a znovu? „Víte, ono to vypadá, že je to pořád to samé dokola, rutina v tom horším slova smyslu, ale to není pravda. Svět se neustále mění, přístup k jednotlivým věcem, chápání, způsob motivace a další a další, takže, je to zase znovu a znovu, ale úplně jinou formou. Takže to prostě neomrzí. A jako učitel vlastně stejným procesem jedu od roku 1980 i v práci.“
V Rychnově jedete čtyřicátou sezonu, to už je číslo na zarámování, kolik dětí Vám mohlo asi projít rukama? „Bohužel jsem si nikdy nevedl statistiky a paměť neudrží vše, na to jsem měl Vláďu Hofrichtra, a když zemřel, odešla s ním i část paměti. Ale přibližně, prvních deset let jsem byl na pozici přípravek a elévů, tedy cca sto padesát, pak s ročníkem 1988 od šesti do patnácti let zhruba dvacet pět, pak jsem propadl k ročníku 1997, také do patnácti, dalších dvacet, poslední roky zhruba šedesát průběžně, takže cca dvě stě padesát?“
Na které kluky se nezapomíná? „Rád vzpomínám na všechny. Ale přece jen aspoň některé bych jmenoval: Mirek Filip, Honza Chasák, bratři Kodýtkovi – skibobisté, bratři Kasperovi – lyžaři, bratranci Ondra Matuška a kluci Čihákovi, Honza Voltr, Martin Kubrt, David Štícha, Michal Korman, Kamil Kocman, Honza Mládek, Pavel Krásný, Martin Richter, Roman Pajor, Martin Ludvík, Tomáš a Milan Vikovi, David Matuška, Honza Zimmer, Jára Plašil, David Šesták, Honza Hrubý, celá fantastická parta ročníků 1983/84 – Tomáš Ficenec, Tomáš Pilc, Petr Mach, kluci Holoubkovi, Roman Kubec, Honza Lihařík, kluci Hroudovi, Zoran Šupič , celá plejáda výborných gólmanů a pak samozřejmě ročník 1988, se kterým jsme jeden rok vyhráli okres, vybojovali oddílu krajskou soutěž a další rok hráli žákovskou ligu. A samozřejmě Roman Šebrle. Omlouvám se všem, které jsem nejmenoval, všichni byli velmi cenní, protože fotbal je týmová hra a jeden bez druhého nemá šanci.“
Jaroslav PLAŠIL
Jednou z budoucích hvězd byl Jaroslav Plašil, pomyslel jste si tehdy, že to může dotáhnout v konkurenci Nedvěda, Poborského a Rosického až do české reprezentace? „Ano, protože podpora ze stran rodiny byla neuvěřitelná, skromnost, píle a samozřejmě i kus štěstí tu vždy byly. A „by the way“ (mimochodem – pozn. SRK), kdo jiný byl ochoten přijmout v repre roli nenápadného, aby Páťa, Méďa a další vynikli?“
Z LIČNA AŽ DO BORDEAUX! Jaroslav Plašil má za sebou krásnou kariéru, zahrál si v Monaku, Osasuně a Bordeaux, za reprezentaci odehrál 103 zápasů a vstřelil sedm gólů. Největší úspěch zažil na ME v Portugalsku, kde Češi získali bronz a tipováni byli na mistry Evropy. Foto - ČTK
Jaký Jaroslav byl, povíte nám o něm více? „Jára přišel do přípravky, vedl jsem ho myslím rok a půl. Pak šel do Hradce k šílenému Černíkovi, ale na začátek jen na jeden trénink, zbylé dva trénoval s námi. Volal jsem do Hradce, ať mi dají nějaké tréninkové plány pro něj, odpověď zněla - ty si poradíš. Naštěstí to Járovi neuškodilo (směje se). A ještě něco, zůstal skromný. Představte si, že jdete po Javornické ulici a z druhého chodníku vás zdraví štíhlý blonďáček, ptám se ho: Ahoj Jaroušku, jdeš za maminkou? Odpoví ano. A jak jsi přijel, ptám se, autobusem z Lična ... Kdo jiný, Jára Plašil.“
TRENÉR ZEMEN očima Jaroslava PLAŠILA
„Výborný pedagog a trenér, který fotbal dělá se srdcem a vášní. Jsem mu nesmírně vděčný za mnoho věcí, které nás naučil. Náramně to s námi uměl. Měl obrovskou trpělivost a byl vždy velmi pozitivní. Myslím, že byl pro mě, ale i pro ostatní kluky velmi důležitý a dal nám základy fotbalu, které jsou pro mladé hráče důležité. 40 sezona - to je něco výjimečného. Velká gratulace a hlavně velký dík za všechno pane Zemen. Snad se brzy uvidíme.“
Zavzpomínáte na další hvězdu, která prošla Spartakem Rychnov a tou byla budoucí atletická legenda, desetibojař a olympijský šampion Roman Šebrle? „Roman Šebrle byl v partě, kterou jsem měl tu čest trénovat s Vláďou Kalousem. Jen málo kluků bylo tak zapálených, jako on, nechtěl nikdy prohrát, ale také to byl jeden z těch, kteří se hodně ptali. Ale ne z toho důvodu, aby se ulil nebo něco protahoval, prostě tak byl od rodičů vychován. Stále chtěl něco vědět, neustále nad sebou přemýšlel. Atletiku začal vlastně víc dělat až poté, co mu na Novém Hradci v mladších žácích zlomili lýtkovou kost a naplno až na gymnáziu pod vedením Honzy Štaubera.“
OLYMPIJSKÝ VÍTĚZ z Atén desetibojař Roman Šebrle na podzim 2023 navštívil náš Rychnov, kde startoval běžecké závody, kterých se účastnila i řada rychnovských fotbalistů. Foto – Milan Macko
Výchovou talentů je Rychnov známý, trénoval jste některé z kluků, kteří dotáhli FC Spartak Rychnov poprvé v historii až do divize? „Přímo ne, protože to jsou kluci převážně ročník 1972 až 1975, snad s výjimkou Fandy Kotka, a pak Mirka Hofmana, Jirku Ehla, ale polovina z nich je žáky ZŠ Komenského, takže tělocvik ve škole. To byla první parta, ale pak přišli mladší, a tam už to bylo jinak, Tomáš Bárta, Marek Hrouda, Ondra Ješina, Mirek Rýdl, Jirka Šulc, Lukáš Trejtnar, Martin Váňa, Petr Zdeňka, Honza Zimmer, David Matuška.“
SPARTA a Dukla v Rychnově!
Byla to tenkrát velká euforie vidět běhat na rychnovském stadionu fotbalisty pražské Sparty nebo Dukly? „Fantazie!!! K oběma událostem mě vážou samozřejmě osobní vzpomínky. Se Spartou jsem jako slávista řídil provoz na parkovišti „v díře“, tam, kde je dnes zimní stadion a kdykoli jsem slyšel ten nádherný divácký fén, díval se nahoru a posílal vzpomínku Vláďovi Hofrichterovi, on, sparťan do morku kostí, zemřel pár měsíců předtím a nedočkal se. Na Duklu vzpomínám zase maličko jinak. Naši se v mých dvanácti letech přestěhovali z Rábí do Volyně, taťka tam trénoval žáky a já jako mladší dorostenec mu občas chodil pomáhat. A jednou přivedl Venca Žák, elegantní stoper ČZ Strakonice (tehdy 3. liga), mladšího synka a říká: „Pane Zemen, toho mi nez….te, ten bude hrát jednou za Slávii a repre!“ Táta, sparťan jako hrom, chvíli přemýšlel a pak mi povídá: „Vem si ho.“ Tak já, jako pomocný trenér, měl ve skupině Roberta Žáka! A když přijela Dukla do Rychnova, Robert v poločase střídal a my celou druhou půli prokecali za tribunou.“
NEJVYŠŠÍ NÁVŠTĚVA v historii Rychnova (kolem 5000) se datuje k roku 1996, kdy se domácí utkali ve 3. kole Poháru ČMFS se Spartou Praha (0:6). Sestava Spartaku: Rücker – Polívka, Šulc (Dapecí), Fiedler, Hodoval – Kafka, Zemánek, Šťovíček, Kotek – Ullrich (Podlipný), Kameník (Frank). Foto - Archív FC Spartak RK
Při oslavách 115 let fotbalu v Rychnově jste byl oceněn, potěšilo Vás to? „Potěšilo a moc! Nejen setkání s těmi staršími dnes už legendami, s hráči, kteří v minulosti hráli za Rychnov divizi, ale za celá ta léta práce s dalšími kloučky, kteří to někam dotáhli, nejen ve fotbale, ale i v jiných sportech.“
Koho dalšího máte na mysli, jmenujte? „Víťa Hemr hrál basketbal v Hradci, kluci Kasperovi a Kodytkovi lyžování, skiboby a další.“
Povíte nám o nich více? „U Víti to bylo o to zajímavější, že oba rodiče jsou (Jirka bohužel už není) volejbalisté! Hanka Hemrová do dneška vede děti v Rémě. Tomáš Kasper hrál fotbal v přípravce, pak přesedlal na lyžování a skiboby, dnes je učitel tělocviku na Masaryčce, jeho bratr Robin to samé a nakonec končil jako servisák u Ondry Banka. Koďové absolvovali stejnou cestu, jen fotbal hráli o hodně déle.“
Ze Strakonic do RYCHNOVA
Zavzpomínejte, vy pocházíte ze Strakonicka, jak jste se dostal na Rychnovsko? „Ona mě doma žádná nechtěla (směje se). A s Táňou, budoucí manželkou, jsme se seznámili na EXODu, Velká Fatra – Roháče. První seznamovací večer jsme zjistili, že jsme tam jediní dva sami, takže všichni ostatní mi pomáhali, aby to dopadlo. A dopadlo.“
V mládí jste fotbal hrával, na jaké úrovni a kde? „Od dvanácti do patnácti TJ Slavoj Volyně, pak rok dorost ČZ Strakonice, ale to už jsem hrál prvním rokem na klarinet v souboru PSLPT (Prácheňský soubor lidových písní a tanců) a začal jezdit po festivalech venku. Víkendy už tak nešly spojit, muzika vyhrála.“
OSLAVY 115 let fotbalu v Rychnově a oceněný Jan Zemen. 2x Foto - Pavel Kumpošt
Jaké byly vaše trenérské začátky v Rychnově? „Náhoda. Když jsem se oženil a dostal s manželkou byt a místo v Rychnově nad Kněžnou, nikoho jsem zde neznal. Pracoval jsem asi měsíc, když mě na obědě v jídelně oslovil jeden kolega, že zaslechl o mém případném zájmu dělat něco v souvislosti s fotbalem. Odpověděl jsem, že v okresním městě bych si ani netroufal se hlásit, určitě je všude lidí dost. „Vyberte si, všude je třeba“, zněla odpověď. „Tak třeba u vás?“ Tím člověkem byl Vláďa Kalous, který trénoval přípravky, takž on může za to, že jsem vůbec začal. Mimochodem, tehdy bylo takové zvykové právo, že tělocvikář buď aktivně sportoval, nebo trénoval. Já hrál fotbal na úrovni okresu, či I. B třídy za Sokol Rabí, ale pouhé dva roky, takže mě ani nenapadlo hlásit se někde jako hráč. Až po několika letech mi došlo, jaké jsem měl štěstí, že jsem narazil na výborné spolupracovníky. Tehdy se v Rychnově bylo na co dívat! Sotva skončil náš trénink, nastupovali mladší žáci pod vedením Slávy Šulce a Sváti Chvojky, za půlhodinu starší pod vedením Franty Mládka a Jardy Netolického a když bylo fotbalu dost, na kurtech nastupoval pan Beneš s nejmenšími volejbalisty a po něm sadista (doufám, že mi to v nebi odpustí) Jarda Synek s dorostem. To byla pro mě vynikající škola.“
Někdy děti ještě neví, u jakého kroužku vydrží, mrzelo vás, když některé od fotbalu odešly? „Nejhorší věty, které jsem slyšel: Když nechceš hrát, tak běž klimprtat nebo vyšívat! Á, pán nám začal hrát tenis, tak to už ho tady neuvidíme … a tak dále. Nikdy jsem nebyl fanatický přívrženec jen fotbalu a moc mě potěšili všichni, kteří když odešli od nás, uplatnili se velmi dobře v jiných sportech. A největší odměna trenéra nebo kantora? No přece když vám bývalý svěřenec nebo svěřenkyně přivedou svoje dítě.“
DĚTI ať se baví
U malých dětí nejste fanouškem tabulek a podobně, že? „Líbí se mi, že v poslední době navazujeme na zaběhnutý systém Německa, Holandska a dalších fotbalových velmocí, hrát na malých hřištích až do 10 let věku bez tabulek a podobných ptákovin a sportem se hlavně bavit!“
Chtěl byste říci něco závěrem? „Je jen málo lidí, kteří nejsou do tlupy, jak se říká, a být součástí je pro většinu z nás naprosto nutná věc. Tedy, ať si každý, kdo po tom touží, najde tu svoji a žije šťastný život. To je asi nejvíc, čeho člověk může dosáhnout.“
FOTBALOVÉ články na Sport Rychnovska:
Fotbal | Sport Rychnovska (sport-rychnovska.cz)
