ROKYTNICE V O. H. – Studnici fotbalových zážitků má v sobě bývalý fotbalista, rozhodčí, ale také vynikající trenér, který se s dívčí kopanou podíval až do Barcelony, Paříže nebo Manchesteru! Exkluzívní rozhovor poskytl on-line deníku Sport Rychnovska Jaroslav UNGER (64), který zavzpomínal nejen na zážitky a velké úspěchy především s děvčaty a týmem VIKING Rokytnice v Orlických horách, ale také na své mládí. Prozradil také, komu fandí, koho z Čech potkal na slavném Nou Campu a jak se aktuálně má.
NAPOSLEDY TRENÉREM. Po podzimu už chce nechat Jaroslav Unger (vpravo) toto řemeslo mladším.
Foto - 9x Archív Jaroslav Unger
V loňském roce došlo ke spojení dvou rokytnických fotbalových oddílů 1. FC a Vikingů, jak byste spojení po tolika letech okomentoval? „Čas se nedá zastavit, hůř vidím, slyším, reakce rychlého rozhodování a akceschopnost? Vše pomalejší. Trochu mne mrzí, že se s toho množství mladých hráčů a hráček nenašel žádný následovník. Trochu se jim ani nedivím, v dnešní době spoustu starostí a jednou nohou v kriminále. Tři roky už jsme hráli s 1. FC v souklubí a hlavně se úplně změnilo a omládlo vedení 1. FC, tak jsme to dali dohromady.“
Zavzpomínejme, s jakým cílem jste v 90tých letech minulého století Viking Union Rokytnice zakládal? „Žádný cíl ani nebyl. 1. FC v roce 1990 zrušil B tým a najednou nemělo 25 fotbalistů kde hrát. Za Slatinu a Javornici nikdo hrát nechtěl. Tak jsme si po souhlasu od vedení 1. FC založili Union a vše si platili sami. Mládež, tedy žákyně jsme založili až v roce 1995 na doporučení pana Františka Jehličky z OFS, abychom mohli žádat o dotace. Tenkrát nám v Rokytnici hrozně pomohlo to, že skončil dívčí Sokolský oddíl házenkářek. Většina těchto dívek pak hrála fotbal.“
Vikingové prý nebyli jen fotbalisté, ale přibyli také karatisté, boxeři a později i oddíl Capuiery, je to pravda? „Bylo to právě naopak. Napřed bylo od roku 1983 v místním Sokole karate a box, po revoluci jsme se osamostatnili do Unionu a přibrali fotbal a Capuieru.“
Nejen fotbalovým TRENÉREM
Slyšel jsem, že jste oddíl karate v Rokytnici založil, jak dlouho jste ho vedl? „Deset let, trénoval jsem jak dospělé tak mládež.“
Hodně lidí se ptá, proč jste se jmenovali rokytničtí Vikingové? „V roce 1648 přišli do Rokytnice na pozvání císaře Josefa Němci a 300 let Rokytnici až do roku 1946 budovali. Němci jsou Germáni a všichni Germáni pocházejí ze severu a připluli do Evropy a nejen Evropy ale do celého světa jako Vikingové. Proto ten název.“
PO CELÉ EVROPĚ jezdil a sbíral zkušenosti tým plný děvčat trenéra Jaroslava Ungera
Na jaře roku 1995 jste založil v oddílu dívčí kopanou. S jakým úspěchem jste s děvčaty z Rokytnice, Slatiny nad Zdobnicí, Nebeské Rybné, Říček v Orlických horách a Kameničné hráli Okresní přebor mladších žáků Rychnovska? „Ano po celou dobu od roku 1995 jsme s děvčaty hráli OP mladších žáků. Společně se Zdelovem, který měl také dívčí tým. Většinou jsme hráli v dolní polovině tabulky, ale jednou jsme myslím skončili do čtvrtého místa. Hrálo se tenkrát každé pondělí na celé hřiště v jedenácti. Ale protože jsme s děvčaty hráli o víkendech 1. ligu ČR mladších a starších žákyň, tak nám to nevadilo. Okresní přebor jsme brali jako přípravu na ligu.“
HOLKY fotbal bavil
Postupně za vás hrála děvčata z celého okresu, z Rychnova nad Kněžnou, Častolovic, Doudleb nad Orlicí, Záměle, Čermné, Lična, Žamberka a po 5 letech jste postoupili do 1. ligy ČR mladších a starších žákyň, kde jste s jednou přestávkou hráli až do roku 2007! Jak byste popsal tyto určitě krásné roky? „Opravdu to byla nejkrásnější fotbalová léta. Holky to bavilo, a i když jsme většinou končili v dolních patrech tabulky, nikdy nás nebylo málo. Dnes si to ani nedovedu představit. Víkend co víkend vstávat ráno v pět, jet přes celou republiku ve dvou mikrobusech a večer ve 20 hodin návrat. Napřed hráli mladší a po nich teprve starší. Osm sezon v kuse.“
DRUŽSTVO TJ AFK UNION ROKYTNICE V O. H. – děvčata za svobodna, v pokleku zleva Veronika Geršlová, Nikola Hubeková, Iveta Kočovská, Markéta Langrová, Edita Michalčáková, Kateřina Šindelářová, Kristýna a Tereza Martincovy. Zleva stojící Simona Krchová, Olga Klimešová, Markéta Ungerová, Pavlína Dytrtová, Eliška Hubena, Ingrid Ungerová, Zuzana Štěpánková, Alena Janečková, Aneta Merklová, Jaroslav Unger (trenér), Veronika Kánská, Pavlína Tomanová a Pavlína Nováková
Které největší úspěchy rokytnických dívčích týmů byste vyzdvihl? „Dvakrát jsme s žákyněmi vyhráli druhou ligu ČR. Dívčí přípravka byla v ČR jednou třetí. V Coca Cola Cupu v roce 2013 jsme jako školní klub dívek postoupili do celostátního finále na Strahov a skončili pátí v republice. Pak to byla druhá místa na mezinárodních turnajích v Českých Budějovicích a Barceloně. Nebo třetí místo na mezinárodním turnaji v Paříži.“
ZAHÁJENÍ TURNAJE v Barceloně si hráčky Rokytnice opravdu užily, hudba, rytmus, zpěv, vlajky, v ulicích davy hráčů a občanů města
Ano, velký ohlas přineslo v říjnu 2011 umístění rokytnických fotbalistek na mezinárodním turnaji Costa Brava Cupu ve Španělsku. Česko jste výborně reprezentovali, když vaše děvčata vybojovala v silné konkurenci krásné 2. místo, které týmy jste porazili a jak dnes na tak významný turnaj vzpomínáte? „V Barceloně jsme ve skupině porazili nejprve švédský Sandarna BK 2:0 brankami Yvety Kočovské, pak jsme prohráli s dánským Sils IF 0:4 a porazili jsme další švédský tým Bangspo Fréja 2:0 brankami Zuzany Štěpánkové. Když jsem porazili i další švédský tým Anderstorps IF 2:0 brankami Štěpánkové a Kočovské, postoupili jsme z druhého místa ze skupiny. V semifinále jsme porazili dánský Savar IK 2:0 brankami Pavlíny Tomanové a ve finále se tak opět setkali se svým přemožitelem ze skupiny, danským Silsem IF. Bohužel jsme nešťastně 1:2 prohráli. Jedinou naši branku vstřelila Zuzana Štěpanková, ale v poslední minutě nastřelila břevno Pavlína Tomanová, byly by penalty ... Škoda, smůla. I tak byla radost veliká.“
SLAVNOSTNÍ VYHLÁŠENÍ a hymna. Obrovská radost a euforie rokytnických děvčat ze zisku stříbrného poháru v Barceloně
Na Viktorce v BARCELONĚ
Navštívili jste tehdy i věhlasný Nou Camp, stadion Barcelony, v které tehdy zářili Messi, Xavi nebo Iniesta? „Ano, Plzeň tenkrát zrovna hrála Ligu mistrů v Barceloně a tak jsme s děvčaty zápas na Nou Campu navštívili. Plzeň prohrála jen 0:1. Zážitek nepopsatelný, hlavně pro všechna děvčata. Za zmínku stojí, že jsem se tam tenkrát náhodou potkal na WC z tehdejším předsedou OFS panem Židíkem. Jak je ten svět malý (směje se). Tenkrát tam na Plzeň přišlo asi 70 000 diváků.“
LIGA MISTRŮ, Barcelona v té době přivítala na Nou Campu Viktorku Plzeň! A fotbalistky Rokytnice spolu s trenéry si to samozřejmě nenechali ujít
VZPOMÍNÁNÍ na stříbro z Barcelony Markéty Jirátové
„Já byla za celý tým ze stříbra nadšená. Byla tam skvělá banda hráček, která si opravdu sedla a hrála srdcem. Hlavně si to celé užívala. Zázemí bylo super, jídlo perfektní, nebyl na tým vyvíjen tlak, že musí být za každou cenu ,,na bedně“. Volný čas jsme trávili různými výlety po okolí, kde jsme poznávali místní kulturu a nabrali spoustu zážitků. Jak procházka promenádou Las Ramblas a její živé sochy; zahajující ceremoniál – průvod městem s vlajkami; zažít jízdu metrem tak, aby se nikdo neztratil z naší skupinky rozvířených holek; dřívější příjezd do Španělska a přespání ještě v autobuse se snídání tam, kdo si kde zajistí v místních kavárnách, a hlavně zažít fotbalový zápas na stadionu Camp Nou, kde hrála naše FC Viktoria Plzeň s atmosférou 75 000 diváků, to byl opravdu odzbrojující zážitek. Tohle vše totiž celý tým spojil a uvolnil se… nemyslel na další zápas, který byl rozhodující. Holky braly hru s úsměvem a hrály fair play…. Raději zastavit hru a pomoc protihráčce vstát, než běžet dál. Čas trávený u moře, kde již v říjnu nebyli turisté, kde všude kolem nás poletovalo místní ptactvo a také naše řádění ve vlnách, sbírání mušlí a dělání si legrácek z trenéra, to bylo prostě úžasné a temperamentní Španělsko (směje se). A co pro mě ve vzpomínkách bude znít věčně? Slyšet tu naši českou hymnu a hrdý zpěv rokytnického týmu z pódia, i když nám to zlato nebylo přáno. Bylo to překvapující pro nás všechny, dojalo nás to a zároveň jsme byli hrdí, že jsme mohli reprezentovat Českou republiku a hlavně naše Město Rokytnici v Orlických horách v této zemi, a vlastně v každé další, kde jsme hráli a mohli ve fotbale reprezentovat.“
Zažili jste ještě podobný úspěšný turnaj, na který si rád vzpomenete? „Procestovali jsme s děvčaty celou Evropu. Byli jsme na turnajích v Amsterodamu, Paříži, Manchesteru, Aalborgu, Rimini, Barceloně, Prešově a na mezinárodním turnaji v Českých Budějovicích. Uspěli jsme jen v Barceloně a Budějovicích, kde jsme byli ve finále a v Paříži třetí. Jinak jsme končili vždy v základních skupinách turnajů. I tak to byla pro děvčata zkušenost a zážitky na celý život. Hrály s děvčaty z Manchesteru City, Evertonu, Middlesbrough a porazily i známý Blackburn Rovers. A těch zážitků.“
VÝBORNÁ PARTA v rokytnickém týmu bojovala podle hesla mušketýrů - Jeden za všechny, všichni za jednoho!
Postupně hrály vaše odchovankyně ligové soutěže juniorek a posléze i žen, která děvčata to dotáhla nejdále? „Čtyři děvčata, které za nás hrály, skončily v Pardubicích, kde hrály první ligu. Aneta Merklová, Alena Janečková a sestry Dostálovy z Lična. V Hradci Králové hrály ligu a byly v širší reprezentaci ČR Yveta Kočovská, Eliška Hubená a Markéta Fikejzová. Hradec měl zájem i o další naše děvčata, ale zranění nebo životní cesty to nedovolily. Zmíním jen Pavlínu Tomanovou, Věru a Ingrid Ungerovou.“
Kdy v Rokytnici týmy něžného pohlaví zcela skončily? „Poslední komplet dívčí tým za Viking Rokytnici hrál ústecký okresní přebor mladších žáků v sezoně 2016 - 17 a skončil na pátém místě. Trenérem byl tenkrát Láďa Huška ze Žamberka.“
NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY
Úspěchy žen - 2. místo na mezinárodním turnaji v Barceloně v r. 2011, 2. místo na mezinárodním turnaji v Českých Budějovicích v r. 2001, 3. místo na mezinárodním turnaji v Paříži v r. 2002, 2x vítěz 2. ligy ČR s žákyněmi – 1995/96 a 2001/02, 3. místo v ČR s dívčí přípravkou – 2002/03, 5. místo v Coca Cola Cupu 2013 se školním klubem dívek – postup do republikového finále na Strahově 2013.
Úspěchy mužů – Vítězové turnaje Rokytnic z celé ČR v roce 2007 a 2x ve finále, 2. místo v Okresním poháru, ve finále prohra s Němčicemi 1:2, dvakrát postup ze 4. třídy OP do 3. třídy OP
Trenérem je Jaroslav 24 let, od roku 1990 až dosud. Dalších 10 let byl rozhodčím OFS. Pískal 4., 3. a 2. třídu OP Rychnovska i Ústecka, později mládežnické soutěže obou okresů.
Tehdy jste byli daleko větší fotbalový oddíl než 1. FC Rokytnice, je to tak? „Čtyři sezony jsme vydrželi mít v soutěžích pět týmů. Chlapi OP 3. třídy, ženy 3. liga ČR, starší žákyně 1. liga ČR, mladší žákyně 1. liga ČR a přípravka holky 1. liga ČR. Vše jsme zvládli jak finančně, personálně, tak logisticky s dopravou. Toho si možná vážím více, než všech úspěchů sportovních. Slavili jsme ještě dvakrát postup mužů ze 4. třídy OP do 3. třídy OP, jestli se to dá považovat za úspěch, každopádně oslavy byly vždy jako bychom postoupili do první ligy (směje se). Jak se ale říká, všechna sláva, polní tráva.“
Fotbal milujete a věnujete se mu i na dále, kterou věkovou kategorii aktuálně trénujete? „Ještě vloni na podzim jsem společně s Dušanem Fenykém trénoval mladší přípravku. Na jaře už budu působit jen jako vedoucí družstev. Trénování přenechám mladším.“
FANOUŠEK AC MILÁN. Jaroslav se nedávno vrátil z Itálie, kde byl na fotbalovém zápase AC Milán - Bologna
Vy sám jste byl fotbalistou, jak daleko jste to dotáhl? „S fotbalem jsem začínal v Kadani jako žáček. Po přestěhování do Rokytnice jsem hrál házenou za Sokol pod vedením pana Stíblíka. Po skončení házenkářského oddílu jsem začal ve třinácti letech hrát fotbal za Sokol Rokytnici pod panem Hávou. Na střední škole v Hranicích na Moravě jsem hrál za B tým dorostenců Sigmy Hranice a dokonce pět zápasů za A tým dorostu Sigmy Hranice, který hrál tenkrát první dorosteneckou ligu. Po vojně jsem hrál za chlapy Sokola Rokytnice střídavě za A tým i B tým.“
Narodil jste se v Rychnově, ale jako malý hrál v Kadani? Jste zpět v Rokytnici, jak se tak stalo? „Narodil jsem se tady, ale když mi byly tři roky, přestěhovali jsme se do Kadaně, odkud pochází můj táta. Kluci z Chomutovska totiž chodili na vojnu do Rokytnice a táta se tam oženil s mámou. Samozřejmě, protože čekali malého Jarouška, tedy mně (směje se). Nazpět do Rokytnice jsme se nastěhovali v roce 1969.“
Váš oblíbený český tým? „SK Slavia Praha.“
A zahraniční? „Leeds United a AC Miláno.“
Co byste rád řekl závěrem? „Asi, že jsem prožil se sportem krásný život, a kdybych se znovu narodil, chtěl bych ho prožít znovu. Díky všem, kteří mi vše umožnili a pomáhali mi. Manželce, že mi to tolerovala, protože bez toho by to nešlo. Klukům, co už nejsou mezi námi, Petrovi Krejčímu, Petrovi Gallemu, Zdeňkovi Matějíčkovi a Janu Novákovi. Díky všem. Byla to jízda.“
FOTBALOVÉ články na Sport Rychnovska:
