RYCHNOV N. K. / ROVEŇ / PRAHA – Lepší náplň svého mládí, než sport si neuměl představit. Vypracoval se v atletickou elitu národa. Bohužel největšího svátku sportovců se zúčastnit nemohl, olympijské hry 1984 v Los Angeles naši soudruzi po vzoru SSSR zakázali. V posledním díle exkluzívního rozhovoru se bývalý světový koulař a diskař z Rovně Josef KUBEŠ (66) rozpovídal, jak blízko byl olympiádě, jak jeho manželka Ivana přišla o dlouholetý rekord, a závěrem by rád všechny rodiče požádal, ať vodí své děti na nový krásný stadion s oválem v Rychnově nad Kněžnou a ať sportují.

Jak blízko jste byl k účasti na olympiádě? „Výkonnostně velice blízko. Všechno bylo dáno politickými postoji tehdejšího vedení státu. Byli jsme s Remíkem (Machurou – pozn. SRK) rok před konáním Olympiády v Los Angeles 1984 posláni jako jediní z Československa na předolympijské závody (jakousi generálku před OH) na stadion Coliseum, kde se další rok právě olympiáda uskutečnila. Skončil jsem tehdy třetí v hodu diskem a čtvrtý ve vrhu koulí. Kromě jiného jsme se tam tehdy setkali i s naší olympijskou vítězkou v hodu diskem z roku 1956 Olgou Fikotovou.“

OSOBNÍ REKORDY Josefa Kubeše jsou v hodu diskem - 63,14 metrů a ve vrhu koulí - 21,20 metrů. Foto - 4x Archív Josef Kubeš

S Olgou Fikotovou? Ta se na olympiádě v Melbourne zamilovala a následně provdala za Američana, čímž vzbudila odpor našich komunistických úřadů, že? O čem jste si povídali? „Setkali jsme se s ní v jejím zaměstnání. Pracovala jako učitelka se skupinou studentů, téměř bez výjimky černochů ve věku okolo 18 let. Představila nás a diskutovali jsme. Olze bylo 51 let a vypadala velmi dobře. Jejím mottem bylo, že chce být svým čtyřem dětem dobrou matkou, která dokáže klidně vylézt na strom. Prožila si velké perzekuce ze strany tehdejších československých úřadů a neustále zdůrazňovala výhodu svobody v životě v Los Angeles, kde bydlela. Tehdy jsme to s Remíkem Machurou a trenérem Kuncem nebrali příliš vážně. Ale již zanedlouho jsme si museli škytnout, když Remík po MS v Helsinkách, kde se při závodě před jednotlivými pokusy pokřižoval, dostal za toto své tehdy „nepřístojné chování“ distanc a nemohl reprezentovat Československo na Evropském poháru družstev.“

POSUNUTÝ limit rozhodl

Jak blízko jste byl k olympiádě 1980 v Moskvě? „To nevím. Při studiu ČVUT jsem absolvoval tak jako všichni studenti tzv. vojenskou katedru a v roce 1980 se mělo konat závěrečné soustředění v Bohušovicích blízko Terezína. Na začátku roku byly vypsány limity pro účast na OH. Já se tehdy zaměřoval na hod diskem a účastnický limit 60 metrů jsem brzy splnil. Když mi trenér sdělil, že ho posunuli na 61 metrů, splnil jsem i ten, ale i další na 62 metrů. Jelikož ten rok byla na Strahově spartakiáda, tak nás sportovce ze Střediska vrcholového sportu vystěhovali do nedaleké Houštky (stadion Emila Zátopka), abychom strahovské koleje uvolnili cvičencům. Když limit posunuli na 63 metrů, pod tíhou rozhodování, zda se pokusit splnit neustále se posouvající limit na OH a jít potom na dva roky na vojnu, nebo si vojenskou službu zkrátit na rok, jsem dal přednost kratší vojně a odjel jsem do Bohušovic.“

DISKAŘ Josef Kubeš patřil s Imrichem Bugárem a Gejzou Valentem k nejlepším na světě. Na předolympijských závodech v roce 1983 získal v Los Angeles 3. místo!

V hodu diskem jste soupeřil s tehdejší hvězdou Imrichem Bugárem a dalším reprezentantem Gejzou Valentem, jak vzpomínáte na ně? „Imrich měl velice stabilní výkonnost a s výjimkou jednoho závodu (přebor Prahy) jsem s ním vždy prohrál. Gejzu jsem porážel častěji. U nás jsem porazil alespoň jednou všechny diskaře s výjimkou Jaroslava Vidrny z Hradce Králové. Všeobecně lze říci, že atleti měli mezi sebou dobré vztahy, které se snažili ale nabourat někteří funkcionáři.“

V roce 1986 jste se stal mistrem Československa, byl jste na vrcholu? „V žádném případě. 13. prosince 1984 mně praskla na tréninku v Nymburce achilovka a z nemocnice pustili v polovině května 1985. Rozhýbal jsem ztuhlou nohu do té míry, že jsem mohl stát. Nevěděl jsem, co budu dělat, protože jsem šel z vojenské služby do civilu. Mé první kulhavé kroky vedly na Strahov, kde zrovna trénoval můj trenér Martin Kunc své svěřence. Řekl mi: „Zkus, kolik hodíš.“ Výsledkem bylo 13,70 m. Zařídil mi druhý den přijetí zpátky do Střediska vrcholového sportu. Tím jsem měl na určité období zajištěné živobytí. Vytkl jsem si cíl, zlepšit se každý měsíc o metr. Podařilo se a v lednu jsem hodil již přes 20 m. Remík (Remigius Machura – pozn. redakce) měl distanc, tak jsem byl tehdy u nás nejlepší. Bolela mě však druhá achilovka a nemohl jsem běhat a skákat. Jen silou se přes 21 m hodit nedalo. Byl to tak vlastně impuls k ukončení sportovní kariéry.“

SLAVNOU MANŽELKOU Josefa Kubeše je Ivana, za svobodna Walterová, která držela 37 let (!) český rekord na trati 1500 metrů, než jej překonala Kristiina Mäki

Vaše rekordní hody diskem (63,14) a vrhy koulí (21,20) z roku 1983 patří i dnes historicky k nejdelším! Řekněte nám, jak se dřív trénovalo? „Čas vyměřený pro vrcholový sport je limitován mnohdy zdravím a věkem. Jen málo sportovců má štěstí a vydrží tak dlouho, jako třeba bratři Pospíšilové (dvacetinásobní mistři světa v kolové – pozn. redakce). I takový sportovec jakým byl Ludvík Daněk, majitel všech tří olympijských medailí mi kdysi na pivu řekl: „Ty Kubo, to se ti stane jen jednou v životě, že se probudíš a máš formu! Ta ovšem vydrží jenom týden, a už se nikdy nevrátí.“ Hovořil o období roku 1975, kdy na tréninku házel daleko za světový rekord (!), ale nebyly tam tehdy žádné závody. Potvrdil jsem si to i já, neboť jsem na tréninku také dokázal vrhnout koulí 21,50m a diskem hodit přes 67 metrů. Myslím, že základem mých úspěchů byla všeobecná sportovní příprava, a to jak na základní škole, tak při tělocviku a sportovních hrách na gymnáziu. Nás prostě sport bavil! To, že nás sport jako takový bavil, byl hlavní klíč k následným úspěchům.“

Když se ohlédnete za svou kariérou, prožil jste si svůj sen? „Neumím si představit lepší náplň svého mládí, než byl sport.“

ŽENA přišla o rekord

Vaše žena Ivanka, je bývalá vynikající běžkyně na středních tratích, která na halovém MS 1991 získala stříbrnou medaili! Co říkala na to, když přišla o 37 let dlouhý český rekord? „Vlastně si reakci ženy docela dobře pamatuji, neboť jsme se asi hodinu před závodem na 1500 metrů v Tokiu ubytovali s manželkou v apartmánu v Římě a pustili si v televizi přenos. Asi půl hodiny po doběhu Kristiiny Mäki jsem obdržel esemesku od kamaráda z ČS spořitelny, kde píše, cituji: „ Ahoj, tak jak jste oslavili Mäki? Na jednu stranu obrovský úspěch, na druhou stranu doma možná malý smutek? Ale jsou to všechno parádní výkony, ať před 37 lety nebo dneska.“ Žena reagovala: „ Děkuji za vzpomínku. Jsem ráda, že už se nemusím o rekord starat,“ ale podotkla, že pokud by ji tehdy před 37 lety sponzorovala ČS spořitelna, jistě by běžela ještě o 10 vteřin rychleji (směje se).“

MANŽELKA Josefa Kubeše trénovala a závodila s nejlepšími, s Táňou Kocembovou nebo Jarmilou Kratochvílovou (obě VŠ Praha), které právě Ivana předala štafetu ... 

Atletiku stále rád sledujete, je něco, co byste ještě rád zmínil? „Těšil jsem se na přenosy z halového MS v atletice v Glasgow. Trochu mě jen znervózňují snahy o modernizaci atletických pravidel, například nahradit odrazové prkno skoku do dálky odrazovou zónou a měřit délku skoku od místa odrazu, neustálé „čachry“ s počtem závodníků a jejich pokusů ve finále technických disciplín, různé přístupy rozhodčích při vyhodnocování ulitých startů prostřednictvím zátěžových bloků, apod. To vše se děje v době, kdy odborné komise obtížně oddělují zařazení jednotlivých sportovců podle pohlaví, a nemohu se zbavit dojmu, že v některých ženských disciplínách na středních tratích spolu soutěží muži s ženami dohromady. To vše jsou složitá témata, která spíše zajímají úzkou skupinu odborníků a nikoliv masovou sportovní veřejnost. Někdy mi přijde, že současní funkcionáři se v prezentaci tak krásného sportu, jakým je atletika, často pohybují jako slon v porcelánu a je to na úkor popularity tohoto sportu. Je to všechno o lidech. Kdysi pozvedl popularitu atletiky pan Miloš Dajbych a vydrželo jí to do konce minulého století. Že jsou podobné osobnosti i dnes, dokazuje například působení pana Hamzy v biatlonu, kdy tento před 15 lety téměř neznámý sport dovedl na vrchol popularity a byl schopen u nás uspořádat závody světového poháru, či dokonce mistrovství světa.“ 

PELCLOVO DIVADLO. Sportovní osobností byl 2. února 2024 na anketě Nejlepší sportovci Rychnovska vyhlášen Josef Kubeš! Foto – Petr Reichl

Co vás kromě sportu ještě naplňuje a baví? „Celý profesní život jsem pracoval v oboru pojišťovnictví. V České státní pojišťovně jsem získal dobré základy pro to, abych byl užitečný pro zrod a rozvoj Hasičské vzájemné pojišťovny, a.s. Když jsem k dobrovolným hasičům nastoupil, vnímal jsem jejich upřímný zájem navázat na pojišťovací tradice, které měly své počátky ještě za Rakouska – Uherska, kdy naše předchůdkyně Hasičská vzájemná pojišťovna byla v roce 1900 založena a její činnost ukončil dekretem v roce 1946 prezident Beneš. S výjimkou elánu a shromážděného nutného základního kapitálu však neměli tito hasiči potřebné odborné znalosti pro rozběhnutí a provozování pojišťovny. Společným úsilím se nám to podařilo. Tato práce byla velice kreativní a baví mě až dosud. Jsem rád, že je pojišťovna úspěšná. Baví mě rovněž chalupaření, s manželkou trávíme na chalupě asi polovinu svého času. Snažím se pomáhat svým dětem (dcera Lenka, syn Jan) při jejich zařizování si bydlení. V prosinci 2017 se dceři narodil syn Michal a jsme s manželkou velice rádi, když nám ho mladí půjčí.“

Chtěl byste závěrem čtenářům a čtenářkám on-line deníku SPORT RYCHNOVSKA něco vzkázat? „17. dubna 2019 jsem se zúčastnil otevření zrekonstruované atletické dráhy na rychnovském stadionu. Je krásná, tartanová. My jsme se zde v mládí připravovali na antuce, hádali jsme se s fotbalisty, kteří nás nechtěli pouštět na trávník. Každé odpoledne byl stadion plný sportovců. Když jsem se tu v mezidobí stavoval, se smutkem jsem sledoval, jak antuka zarůstá trávou. To za našich mladých let nebylo. Využívejte prosím tohoto krásného stadionu a voďte sem své děti, protože sport je nezbytnou součástí zdravého vývoje každého člověka.“

Děkuji Vám za rozhovor.

SOUVISEJÍCÍ

1. díl s Josefem Kubešem:

Světový koulař a diskař Josef Kubeš zavzpomínal, jak přehodil nejen pekelský rybník (sport-rychnovska.cz)

2. díl s Josefem Kubešem:

Atletická legenda Josef Kubeš vzpomíná na Rychnovsko, Machurovi, kamarády a Schützův pohár (sport-rychnovska.cz)

3. díl s Josefem Kubešem:

Medaile z mistrovství světa utekla Josefu Kubešovi díky chybě bafuňáře! (sport-rychnovska.cz)