RYCHNOV N. K. / PRACHOVSKÉ SKÁLY – Machurovi to byla a je velká sportovní rodina. Když jsem si s rodákem z Rychnova Remigiem Johannesem MACHUROU (64) povídal, byl nejvíce pyšný a je právě na svou rodinu, rodiče, děti a sourozence. Jeho dcera byla oštěpařkou, syn se stal mistrem Evropy ve vrhu koulí, jako otec! S bratrem Martinem, mnohonásobným mistrem ČSSR, byl na ME v atletice v roce 1982 a MS 1983, (byl mistrem Československa v desetiboji). Jeho sestry Veronika a Barbora byly zdatné běžkyně. Také jeho nejmenší děti sportují, Marie se věnuje košíkové, Johannes hokeji a ve vrhu koulí je nejlepším mladším žákem v republice.
RODINA MACHUROVA z roku 1982, zleva Remigius, Barbora, Veronika, Martin, uprostřed babička a sedící rodiče Remigius a Jiřina. Foto - Archiv Veronika Chvostová
Velkým sportovcem byl už váš tatínek, to se u vás dědilo, ne? „To je pravda. Táta nám šel tak trochu nechtěně příkladem. On již tenkrát pochopil, že když se člověk stará o tělo, stará se i o duši. Když se ho novináři ptali, co mu šlo ve sportu nejlépe, odpověděl, že v podstatě všechno a na vysoké úrovni. Těmito prohlášeními nás krmil (směje se).“
On hodně dlouho cvičil a tahal činky. Jak na něho vzpomínáte? „Táta je ročník 1932 a bohužel už není mezi námi. Před třemi roky odešel za maminkou. Ke konci života vzhledem ke zdravotnímu stavu trénoval zejména mysl a tělo velice omezeně. Nebo nám to alespoň tak říkal. Když odcházel v 60-ti do důchodu, tak běžel 100m za 15,6 sekundy a nad hlavu dostal činku o hmotnosti 90 kg. Když mu bylo 70 let, tak jsem nás všechny přihlásil na oficiální závody. Takže rozhodčí vyvolával v tomto pořadí: Oertelt, Soumar, Cejnar, Machura Remigius I., Machura Remigius II., Machura Remigius III., atd. Myslím, že je na světě málo klanů, kdy si přímá rodinná linie stejného jména zazávodí ve stejné disciplíně na poměrně slušné úrovni. Táta vrhnul v 70 letech 7,49m a to závodní koulí o hmotnosti 7,26kg. Mladý Remajsek (16 let) 14,82m a já 14,90m. To bylo naposledy, kdy jsem to synovi nandal, pak už jsem si nikdy ani neškrtnul. Po tomto závodě mi předali pánové Fojt (generální sekretář ČAS) a Brabec (první vrhl u nás za 21m a tomu jsem já v roce 1982 sebral rekord) mnou vyrobený "řád zlaté koule" za rozvoj české vrhačské školy. Nádherná vzpomínka. Všichni nejvíce fandili tátovi, pak Remajskovi a mně asi nikdo. To jsem to dopracoval (směje se).“
DYNASTIE : Remigius I. + II. + III. + IV. při oslavě tatínkových 85. narozenin
VŠE NEJLEPŠÍ
Mistr světa z roku 1985, mistr Evropy z roku 1985 a 1988, československý a český rekordman ve vrhu koulí dnes slaví 64. NAROZENINY! Pane Machuro, chtěl bych Vám i za Rychnováky popřát vše nejlepší, především ale zdraví, štěstí, lásku a pohodu. Ať Vás stále baví atletika a nabíjí rodina, kterou jak vím, tolik milujete. Za Sport Rychnovska redaktor Pavel Kumpošt
Maminka Jiřinka byla paní učitelkou, také sportovala? „Mamka sice ze zdravotních důvodů měla oficiální zákaz sportování, ale kolem čtyř dětí a mého otce se nasportovala ažaž. Tu její výdrž a houževnatost jsem myslím zdědil po ní. Byla schopná se o nás všechny starat do roztrhání těla. Jinak si myslím, že ji znal celý Rychnov a že si ji moc vážili. Soudím podle toho, kolik lidí se mamce přišlo pochlubit s dokončeným vzděláním, či ji oznámit svatbu, nebo narození potomků. Jako učitelka byla přísná, ale spravedlivá. Děti ji za její přístup k nim měly moc rády, a když dospěly, hovořily o ní hodně pochvalně. Ostatně se na ni můžete přeptat jejího nejslavnějšího žáka Romana Šebrleho. Ten ji stále posílal pohledy z významných závodů, které absolvoval. Mamka bohužel již také není mezi námi.“
JAKO NEJLEPŠÍ učitelku ve svém životě, maminku a babičku reprezentantů v atletice označil Roman Šebrle paní Jiřinu Machurovou. K dopisu, který od ní obdržel, ještě dodal, že někdo v životě je opravdu anděl ...
DĚTI největším úspěchem
V roce 2005 se stal mistrem Evropy ve vrhu koulí váš syn a zopakoval váš úspěch. Byl jste v tu chvíli více pyšný trenér, nebo otec? „Ten rok mladý Remík maturoval a tak jsme se v přípravě potýkali nejen se sportovní přípravou, ale i s jeho matkou, pro kterou (na rozdíl od Remíka) byla maturita prioritou. Obojí jsme úspěšně zvládli. Byli jsme dobrý tandem a stále jsme. Co se týká samotného závodu, stál tam vedle mě maďarský trenér, v minulosti můj soupeř. Byl tam jako trenér Remíkova největšího konkurenta Lajose Kürthy. Po závodě se svému svěřenci omlouval, že fandil i nám, protože věděl, že já toto juniorské ME opanoval v roce 1979 a to vítězství nám moc přál. Bylo to úžasné a jako bonus ke zlatu vytvořil syn juniorský čs. rekord, který snad platí dodnes. Super pocit.“
Trénuje ještě mladý Remigius kouli, nebo už atletiky zanechal? „Syn na atletiku, po neshodách s Českým atletickým svazem tak trochu zanevřel. Po práci se věnuje jako trenér a částečně jako hráč americkému fotbalu, volejbalu a košíkové. Vždy ho to táhlo ke kolektivním sportům.“
DĚTI S TÁTOU u rychnovského kostela Sv. Havla, zleva Remigius, Marie, Johannes a Jitka. Foto – Pavel Kumpošt
JEDEN Z NEJVĚTŠÍCH úspěchů kariéry
„To když jsme soutěžili tři Remigiové Machurové, já, můj táta a můj syn na jedněch závodech ve stejné disciplíně. Něco takového nemá ve světě obdoby!“ Soupeření měli v krvi, zde jsou jejich rekordy: Rekord v kouli + benč: RM I. - 14.69m + 120kg, RM II. - 21.93m + 255kg, RM III. - 20m + 210kg
Dcera Jitka byla zase výborná oštěpařka, že? „Jíťa byla v mládí svým bratrem pasována na Forresta Gumpa. Byla velice zarputilá. V mládí získala hodně medailí na různých MČR a vrcholem pro mne byl její výkon na mistrovství republiky v juniorkách, když všem favoritkám vypálila rybník a oštěp se zapíchl těsně pod 50m. Zarputilost ji prodloužila i reprezentační život až do kategorie 22. Pak šla pracovat a dostudovat. Pohazuje dodnes a bez tréninku je schopná házet za 40m.“
Možná to tu někteří neví, ale vy máte ještě třináctiletá dvojčata. Jak se jim daří, sportují též? „Víte, všechny čtyři děti jsou mým největším úspěchem. A k dvojčatům, když vám je padesát, tak to víte, už se s tím nemůžete crcat po jednom (směje se). Dvojčata nečekaně obě sportují. Marie se věnuje košíkové, Johannes hokeji a atletice. Ve vrhu koulí je v mladších žácích nejlepším v republice. Mám z nich fakt radost. Všechny čtyři děti jsou mým největším úspěchem.“
REMIGIUS Machura s vnučkou Anežkou z dceřiny strany
ZÁŽITKY s bratrem
Martin, váš bratr byl mnohonásobným mistrem ČSSR v desetiboji, povíte nám zážitek s ním? „Zážitků byla spousta. Jedním z největších byl ten, když se v roce 1976 zahajovala nová sezóna a já předběhl všechna rychnovská esa v běhu na 60m. Pro všechny to byl naprostý šok. Brácha doběhl těsně druhý. Další zajímavý příběh se odehrál v roce 1978 v Banské Bystrici, kde byl desetibojařský mítink. Já tam jel jako bráchův doprovod. Na místě jsme zjistili, že pokud postavíme družstvo, můžeme se účastnit soutěže o věcné ceny. Oslovili jsme ještě jednu atletku z našeho klubu a do soutěže se přihlásili. Brácha vyhrál v osobním rekordu. Mně se dařilo až po skok o tyči. Po jednom skoku na 340cm jsem se ocitl na stojanech a dolů dopadl zároveň s laťkou a dírkou v boku. Brácha mě hecoval, že nejsem přeci žádná měkota a že to mám určitě ještě zkusit, že to přeskočím. Rozběhl jsem se a sevřené jsem neměl pouze hrdlo. Laťka zůstala na stojanech, a když jsem desetiboj dokončil, sdělili nám, že jsem překonal dorostenecký čs. rekord a že jsme jako družstvo jasně vyhráli. Domů jsme se vraceli s novým spacákem, nahřívací lampou, elektrickým holicím strojkem a dalšími super cenami (směje se). Na závěr jedna příhoda z mezinárodního pole. Já vždycky chtěl, aby mi na velké soutěži pršelo. Na ME v Athénách jsem měl na soutěži 25°C, ale brácha jen 5°C a déšť. Snažil jsem se mu pomáhat, měl jsem už po soutěži a tak jsem na něho čekal v cíli s dekou, aby se nenastydnul. Trochu se to protáhlo. Když brácha naprosto vyčerpaný doběhl závěrečných 1500 m, tak jsem na něho tu deku hodil a brácha se zhroutil na tartan. Po minutě, když Martin popadl dech, se ozvalo: Co to děláš? Pomohl jsem mu na nohy a v tu chvíli mi došlo, že ta deka na tom dešti ztěžkla a vážila dobrých 10kg. Brácha se tedy nezhroutil pouze vyčerpáním (směje se).“
SLAVNÁ ATLETICKÁ RODINA v Rychnově na mši svaté za Remigia a Jiřinku Machurovi v kostele Sv. Havla. Zleva Martin, Barbora, Veronika a Remigius. Foto – 2x Archív Pavel Kumpošt
Máte i dvě sestry, dvojčata Veroniku a Barboru, prý také sportovaly? „Jasně že. Ony jsou o pět let mladší a tak jsem je nestačil moc sledovat. Nicméně vím, že tam vznikla skupina hodně zdatných atletek, o které usilovala i střediska vrcholového sportu. Byly to Chovančíková, Somernitzová, Barborka s Verunkou a další. Svou výkonností a zápalem pro atletiku by daly dnešní generaci dívek 10 náskok.“
PŘÍŠTĚ: Jeden z mála sportovců, který se přiznal
1.díl ROZHOVORU s Remigiem Machurou:
Tři Rychnováci si dovolili k Husákovi nejít, zavzpomínal Remigius Machura (sport-rychnovska.cz)
2.díl ROZHOVORU s Remigiem Machurou:
Rychnov je pro Remigia „Remajse“ Machuru srdeční žáležitostí (sport-rychnovska.cz)
ATLETICKÉ články na Sport Rychnovska:
Atletika | Sport Rychnovska (sport-rychnovska.cz)
