RYCHNOV N. K. / ROVEŇ / PRAHA – O atletickém zákulisí se více dozvíme v již třetím pokračování exkluzívního rozhovoru s Josefem KUBEŠEM (66). V 80-tých letech patřili tři českoslovenští diskaři k nejlepším na světě! Z prvního atletického MS 1983 v Helsinkách si zlato přivezl Imrich Bugár, bronz Gejza Valent a vklínit se mezi ně měla i osobnost, která byla 2. února 2024 v Rychnově nad Kněžnou uvedena do sportovní „Síně slávy“. Proč medaili nezískal? Tomu neuvěříte!

KOULAŘ Josef Kubeš na stadionu Přátelství vedle Rošického stadionu na Strahově ve své největší formě kolem roku 1983. Foto - 4x Archív Josef Kubeš 

První medaile z Mistrovství ČSSR přišly v roce 1982 ve vrhu koulí i diskem, jak na ně vzpomínáte? „Přijde mi, že byly kvalitnější, než jsou dnes. Byla daleko vyšší konkurence. Diskem v té době házel Imrich Bugár, Gejza Valent, Tonda Wybraniec, Josef Šilhavý, Ludva Daněk, Ota Ozorák a další. Na postup mezi osm nejlepších do finále bylo kolikrát potřeba hodit přes 58 metrů, o tom si dnešní závodníci mohou nechat zdát. Totéž lze říci i o kouli. Vrhnout přes 19 metrů, mnozí i přes 20 uměli Remík, Jarda Brabec, Vlk, Janoušek, Novotný, Dvořák, Vašíček, Končický. Z prvního mistrovství republiky mám i úsměvnou historku. Postoupil jsem tam z přeboru Východočeského kraje ještě jako junior. Při rozcvičování jsem vrhnul asi 14 a půl metru, což bylo na mě tehdy dost, na řadě za mnou byl tehdejší československý rekordman Jarda Brabec a ten můj výkon okomentoval: „No jo, taky sem pustěj každýho!“ Později jsme se tomu společně často zasmáli.“

Mohl být MISTREM SVĚTA!

Roky jste patřil k nejlepším atletům v tehdejším Československu, reprezentoval jste na Mistrovství světa a Evropy, který největší úspěch jste zde zaznamenal? „Byl jsem čtvrtý na HME v Budapešti, ale za úspěch bych to nepovažoval, protože se mi závod vůbec nevyvedl, a výkonnostně jsem měl rozhodně na medaili. Na mistrovství světa v Helsinkách jsem jel rovněž velice dobře připraven, ale tři dny před závodem mě začalo silně bolet koleno pravé nohy a nebyl jsem schopen udělat kvalitně koulařský sun, jelikož právě při tom je kolenní kloub tou nejdůležitější částí těla pro celkový výsledek. Do Helsinek jsem byl nominován i pro hod diskem, který se provádí z vyššího postoje a bolest kolene výkon tolik neovlivňuje. Den před kvalifikací v disku jsem byl trénovat společně s pozdějším vítězem soutěže Imrichem Bugárem. Na závěr tréninku jsme si dali soutěž na deset pokusů, kdo hodí dál. Do devátého pokusu jsem nad ním vedl výkonem přes 66 metrů, posledním hodem mě Imrich přehodil. Naše výprava byla tehdy velice úspěšná, byli jsme čtvrtí ze všech tuším 169 zúčastněných zemí! A to byl ještě jeden Sovětský svaz, namísto dnešních více než 15 nových samostatných států. Medaile se oslavovaly i alkoholem. Bohužel mě tehdy odpovědní vedoucí zapomněli (možná kvůli opojení) v předvečer kvalifikace disku odprezentovat a při snaze svoji chybu napravit jim již pořadatelé nevyšli vstříc. Programy, včetně startovních listin byly již v tisku. Prostě jsem v disku nebyl připuštěn ke startu. Proto si myslím, že o svůj největší úspěch jsem přišel díky cizí chybě a vině. Ale již jsem se s tím dávno srovnal.“

OSOBNÍ REKORD Josefa Kubeše ve vrhu koulí 21,20 metrů tehdy patřil k nejlepším na světě! 

KAMARÁDI Z RYCHNOVA, dlouholetý český rekordman ve vrhu koulí Remigius MACHURA. Halový mistr světa z roku 1985, dvojnásobný halový mistr Evropy z let 1985 a 1988 a bronzový z prvního MS v atletice 1983. Foto – Archív Remigius Machura

LEGENDA očima Remigia Machury

„S Pepou jsem se seznámil na stadionu v Rychnově. Můj otec ho na tréninku občas musel ponoukat k většímu úsilí. Nerad měl objemové tréninky a delší tratě. Trochu se podceňoval a pasoval do role smolaře, to dokládají i tři smutné historky. Náš trenér, pan Friedrich Pepu přihlásil na akademické mistrovství ČSSR do Brna, kam Pepa odjel s velkou slávou. Když přišel v Brně na stadion, tak se ptal správce, zda je tam dobře, správce mu řekl, že ano, ale o den později, že mistrovství proběhlo den předem. Druhá je ze závodů v Hradci, kdy Pepa dostal za své výkony špičkový disk značky OBOL, kterého si hodně považoval a byl na něho opatrný. Na závodech si disk od něj půjčil soupeř a trefil s ním značku označující metry tak nešťastně, že se z disku vyštípl kus dřeva. Třetí je nejsmutnější. Na MS v Helsinkách byl Pepa přihlášen i k hodu diskem. Na posledním tréninku házel výrazně dál než Bugár a Valent a bylo vidět, že z něho stres po vrhu koulí opadl a že je ve velké pohodě. Na soutěž se moc těšil a věřil si. Podle mého soudu tehdy zasáhlo naše vedení a "opomnělo" Pepu potvrdit k soutěži! Zapracovaly zájmové skupiny, které měly strach, že by mohl být úspěšnější než výše zmínění diskaři. Já to dodnes beru jako jednu z největších bafuňářských hajzlovin. Pepu vždy tyto příhody zlomily na delší dobu. Jinak, když jsme byli členy SVS MŠ ČR při ČVUT, tak jsme spolu na koleji bydleli asi sedm let. Na MS, ME a různých reprezentačních akcích též. Na rozdíl ode mne zdárně dokončil VŠ a může se pyšnit titulem Ing. To mnoho lidí nezvládlo, skloubit vrcholový sport se studiem. Jinak pokud bych zpětně ohodnotit naše sportovní kariéry, tak jsem měl zřejmě štěstí, že Pepa nevrhal kulí s otočkou. Myslím, že bych pak nebyl výrazně lepší. Pepa byl i vynikajícím diskařem a výborným oštěpařem. Byl to prostě borec a podle mně hodně nedoceněný. Závěrem popíšu Josefovo chování, když měl formu, typickou odpovědí na dotaz jak je na tom. „Soudruhu Kubeši, tak jak se cítíte?“ „Nevím, ale Remajs je na tom dobře.“ Pak vrhl 21.20m a já byl málem v pr…i (směje se).“

OLYMPIÁDU v Londýně 2012 navštívil se svým synem. V pozadí olympijský stadion.

Jak vzpomínáte na tehdejší cestování, na Západ se moc nemohlo? „Co se týká reprezentace, nebyl problém, tehdy se ustavilo nové vedení, v jehož čele stál Miloš Dajbych a ten věděl jak na to. Ačkoliv jsem byl vždy bezpartijní, dovoluji si citovat z žádosti o uvolnění ze školy, nebo ze zaměstnání, kterou nás vedení atletiky omlouvalo. Vždy to začínalo stejně: „V rámci usnesení strany a vlády Vás žádáme o uvolnění soudruha …, jmenovaný se zúčastní … a tato formulace vždy zafungovala. S výjezdem nebyl nikdy problém (směje se). Smekám i před schopnými vedoucími našeho oddílu Slavia VŠ Praha, kteří v období totality dokázali zorganizovat výjezdy na Západ, do západního Německa, Francie a Švýcarska.“

Váš kamarád Remigius Machura zmínil, že na MS 1983 v Helsinkách jste vy, on a jeho bratr Martin nešli na velvyslanectví k Husákovi, synovi tehdejšího prezidenta, to jste si dovolili dost, ne? „Myslím si, že Remík to jako jediný z nás odskákal! Přišili mu tehdy i to pokřižování v Helsinkách, a potom už od svazu nedostal nikdy nic zadarmo. My s Martinem jsme z toho vyvázli bez následků. Tuším, že jsme s Martinem oba končili vysokoškolská studia o rok později, tak jsem rád, že to pro mě takhle dopadlo. Zaplať pán Bůh, že se už na to dnes nehraje.“

KAMARÁDSTVÍ

Tenkrát jste na MS byli tři Rychnováci (!) ještě Martin Machura, co jste na to říkali? „Bylo to první mistrovství světa v atletice. Bylo neskutečné, že se Čechoslováci po 31 letech vrátili na místo, kde náš nejslavnější sportovec všech dob Emil Zátopek tak proslavil Československo a naše výprava byla z celého světa čtvrtou nejúspěšnější (!) a jeden z nás Rychnováků, Remík dokonce přivezl medaili. Bratry Machurovy jsem poznal někdy v roce 1970 a Helsinky byly nádherným vyvrcholením našeho kamarádství.“

DERNIÉRA Jana Železného z roku 2006. Josef Kubeš byl u toho a zároveň fandil svému synovi v hodu oštěpem, kdy házel za 70 metrů.

MS v atletice 1983

Před skoro 40 lety to byla první a zároveň nejúspěšnější československá (česká) výprava na mistrovství světa v historii! Dvojnásobnou mistryní světa se stala Jarmila Kratochvílová (běhy na 400 a 800 metrů), která navíc s Táňou Kocembovou, Milenou Matějkovičovou a Zuzanou Moravčíkovou vybojovaly stříbro ve štafetě na 4 x 400 metrů! Další zlato vybojovali v Helsinkách Imrich Bugár v hodu diskem a Helena Fibingerová ve vrhu koulí. Stříbro si krom štafety odvezli Táňa Kocembová (běh na 400 metrů) a Jozef Pribilinec (chůze na 20 km). Bronzovou medaili vybojovali Rychnovák Remigius Machura ve vrhu koulí a Gejza Valent v hodu diskem.

Jste s bratry dál v kontaktu? „Jak jsem uvedl výše, za Martinem jedu se „zubama“, Remíka jsem potkával na hřišti, když jsem doprovázel na závodech svého syna (házel oštěpem). Ten bohužel skončil kvůli zranění. Občas si s kluky zatelefonujeme. Dokud žili jejich rodiče (bydleli stejně jako Martin v Jablonci), snažil jsem se je navštěvovat.“

PŘÍŠTĚ díl poslední: Politika rozhodla o tom, že Josef Kubeš přišel o olympiádu ...  

SOUVISEJÍCÍ

1.díl s Josefem Kubešem:

Světový koulař a diskař Josef Kubeš zavzpomínal, jak přehodil nejen pekelský rybník (sport-rychnovska.cz)

2.díl s Josefem Kubešem:

Atletická legenda Josef Kubeš vzpomíná na Rychnovsko, Machurovi, kamarády a Schützův pohár (sport-rychnovska.cz)