RYCHNOV N. K. / ŽAMBERK – Start v Třinci, cíl ve Frenštátě pod Radhoštěm. 101 kilometrů! Překonat deset beskydských vrcholů, z toho sedm více jak tisícimetrových! To je Beskydská sedmička. Extrémní horský ultramaraton a splněný sen má za sebou paní učitelka Anna DOBROVSKÁ (44), na kterou rádi vzpomínají děti z Rybné nad Zdobnicí, Žamberka a Ústí nad Orlicí. Aktuálně učí prvňáky v České Třebové. Maminka dvou synů, která se nebojí snad ničeho, pro kterou je běh velkou vášní, která se v zimě ráda otužuje a aby toho nebylo málo, vede ještě hodiny pilates, souhlasila s rozhovorem.
ANIČKA v cíly Beskydské sedmičky. Foto - Archív Anna Dobrovská
Máte za sebou obtížnou Beskydskou sedmičku, jaké jsou vaše první pocity z tak obtížného horského dálkového pochodu? „Doběhnout B7 je pro mě jako výhra v loterii (směje se). První byly samozřejmě slzy dojetí a pak neskutečná euforie.“
Kde byl start, kde cíl a kolik kilometrů máte v nohou? „Start byl na sportovním stadionu v Třinci (pátek 1. září v 21:45 hodin – pozn. redakce) a cíl na náměstí ve Frenštátu pod Radhoštěm. Vzdálenost byla 101 kilometrů, ale v hodinkách mi to ukázalo víc než 102 kilometrů.“
Kolik lidí se letošní B7 zúčastnilo? A za jak dlouho jste maratón dlouhý přes 100km zvládla? „Letošního ročníku se zúčastnilo na 3 000 účastníků. Já jsem došla, doběhla za necelých 25 hodin. Přesně 24:45:11 hodin. Měla jsem představu, že to stihnu dříve, ale podmínky byly velice náročné. Na začátku začalo hustě pršet, všude tak bylo plno bahna. Na patnáctém kilometru jsem se sklouzla a pořádně se vyválela v bahně. Trochu jsem přehodnotila myšlenky, že chci hlavně dokončit! Čas už nebyl takovou prioritou. S sebou jsem neměla žádnou podporu a ani support – karavan na převlečení. Hodně běžců mělo k sobě celý tým na každé občerstvovačce. Až to bylo někdy komické, kdy některé závodníky masírují, mažou, lepí nebo bandážují. Já byla v pátek ještě ve škole, pak dojela sama do Frenštátu, odkud jsem se dopravou dostala do Třince. Odběhla závod, trochu si odpočinula a jela zpět domů (směje se).“
BĚH je pro Annu vášeň, zde už běží na zimním Innogy Winter Runu.
SEDM tisícových vrcholů
Máte v Beskydech za sebou sedm vrcholů? Nebo proč sedmička? „Vrcholů je deset! Javorový, Ropice, traverz Travného, Kykulka, Lysá hora, Smrk, Čertův mlýn, Pustevny, Radhošť a Velký Javorník. Beskydská sedmička proto, že sedm je kopců vyšších než 1000 metrů. Ty ostatní jsou těsně pod tisíc.“
Jde o test jak fyzických, tak psychických sil. Neřekla vám hlava ne, dál už nejdu? „Paradoxně tady byla moje hlava úplně v pohodě. Tento závod, ale i jiné podobně dlouhé jsou hodně o nastavení mysli. Můžete mít natrénováno, ale krize prostě přijde. Někdy dříve, někdy později. Já se už letos zúčastnila Krakonošovi 100, kde mne přepadla krize už na 25 kilometru. Přemluvit hlavu bylo to nejtěžší, nakonec se to podařilo a já závod dokončila. Takže srovnat hlavu a nastavit ji na to doběhnout, to je můj recept.“
Vy se nenudíte! Za jak dlouho jste zvládla pro změnu Krakonošovu stovku a kudy vedla trasa? „Zvládla jsem ji za 19,48,14 hodin. Letošní trasa šla přes Žalý, Horní Mísečky, Špindlerův Mlýn, Lužická bouda, Luční, Chata na Rozcestí, Děčínská bouda, Spálený Mlýn, Pomezní Boudy, Rýchorská bouda a Strážné, měla 104,5 kilometrů.“
V CÍLI dalšího běžeckého závodu. Který to bude další Aničko ...
Jaké počasí vládlo v Beskydech a kolik tekutin člověk asi vypije? „Počasí bylo aprílové, déšť, vítr, mlha, slunce a chvíli fakt horko a dusno. Tekutiny? Na každé občerstvovačce jsem doplňovala vodu a iontový nápoj do dvou půllitrových lahví. Kolik, to vám fakt neřeknu, ale hodně. A hodně mi pomáhala česká kofola (směje se), kterou též točili na občerstvovačkách.“
KALHOTKY musely dolů
Na který zážitek z Beskydské 7 nezapomenete? „Zážitků je hodně, nevím, jestli ten o sundávání spodního prádla, kalhotek na 75 kilometru je možné zveřejnit? Ale vidět poprvé Lysou horu nebo takové, když vám všichni píší, že pokud dáte Lysou a Smrk, že už je vše v pohodě a pak se před vámi objeví pravý úhel kamenné cesty, na které teče potok pro mě nejhoršího kopce Čertovo kolo.“
Když se bude chtít někdo z čtenářů přihlásit na příští ročník, co by měl pro to začít dělat? „Pokud by si chtěl dát Beskydskou 7, tak se určitě hýbat, běhat, chodit po horách a hlavně nastavit tu hlavu! Paradoxně loni jsem měla natrénováno více a na start se ani nepostavila. Strach byl tak velký, že jsem startovné prodala těsně před závodem (směje se).“
HASIČKOU 13 let! V poslední době už ale na tento koníček nemá Anna tolik času.
Vy běháte už spoustu let po celé naší republice, na které závody vzpomínáte nejraději? „Úplně si nemyslím, že běhám dlouho. Začala jsem až ve svých 36 letech (před osmi lety – pozn. redakce), kdy mě kamarádka přemluvila na pražský Adidas run. Od té doby je běh moje vášeň, závislost. A který závod byl nejkrásnější? Líbí se mi štafetové závody, kdy se běžci střídají a překonávají vzdálenost. Za mě, ale nejkrásnější závody jsou s RWTTC, kdy běžíme s postiženým dítětem, ty závody pro mě mají hloubku a ty rozzářené oči dětí, stojí za to.“
OTUŽOVÁNÍ, pilates a splněný sen
Svému tělu nedáte vydechnout ani přes zimu, co všechno vám přináší otužování? „Běhám samozřejmě i v zimě. Protože nejrychleji uvolníte unavené svaly ve studené vodě, beru otužování jako relaxaci. A vlastně také překonávání sebe sama, odpočinek a partu kamarádů.“
OTUŽUVÁNÍ již patří u Anny Dobrovské k životnímu stylu.
Aby jste toho neměla málo, vedete stále kroužek cvičení pilates? „Ano, lektorování pilates se věnuji už dlouho. Stále mám lekce pro ženy i muže různého věku s různými zdravotními problémy.“
Chtěla byste říci něco závěrem? „Co říci na závěr.. Že se dá zvládnout vše, i když jste sama ženská, jen chtít a nebát se si plnit sny. Mějte se všichni moc krásně (směje se).“
LEKTORKA pilates, cvičení, které se zaměřuje na zpevnění těla, rovnováhu a flexibilitu.
