RYCHNOV N. K. / GOLČŮV JENÍKOV – Dnes začalo v Tokiu vrcholné světové atletické klání a on-line deník Sport Rychnovska přináší všem milovníkům sportu z Podorlicka velký rozhovor s dvojnásobnou mistryní světa a stříbrnou olympijskou medailistkou Jarmilou KRATOCHVÍLOVOU (74). Zavzpomínáme na její stále platný, již 42 let starý světový rekord v běhu na 800m, na kamarády z Rychnovska, Josefe Kubeše, Remigia a Martina Machurovi, na její začátky, kdy začala s atletikou, proč dodnes trénuje a jak se vlastně dnes má. Světová legenda, milá a velmi laskavá dáma, toho měla hodně co říct.
NEJRYCHLEJŠÍ ŽENA světa v běhu na 800m! Čas Jarmily Kratochvílové 1:53,29 minut, který vytvořila 26. července 1983 v Mnichově dosud nikdo nepřekonal. Je nejdéle platným světovým rekordem v historii ženské atletiky. Foto - Archív Jarmila Kratochvílová
Co dělá dnes historicky nejrychlejší žena světa v běhu na 800m (rozhovor vznikl v týdnu před víkendem)? „Řeknu Vám pravdu, teď právě u baráku natírám takovou zíďku, ještě než bude tma a ještě chci udělat něco do soboty, protože pak začíná mistrovství světa a já už nic neudělám (směje se). Mimo to dojíždím ještě do Čáslavi na tréninky, takže mám toho docela dost, ale já jsem taková akční, takže mě to ani tak nevadí.“
Na malý stadion v Čáslavi dojíždíte jako trenérka každý den ráno z Golčova Jeníkova, kde žijete od mala, to platí stále? „Ano. Stadion v Čáslavi je stále můj druhý domov. A v Golčově Jeníkově jsem se i narodila. Bydlím tu, přes zahradu bydlí má sestra, další sestra bydlí jen dva kilometry od nás. Pak tu máme i sestřenice a bratrance, všichni žijeme v Golčově Jeníkově (směje se).“
DUDYCHA a Ústí nad Orlicí
Na konci srpna proběhl v nedalekém Ústí nad Orlicí atletický mítink a v běhu na 600m zazářil Jakub Dudycha z Vysokého Mýta, když vytvořil český rekord, co na nadějného běžce říkáte? „Ano, vím. Sleduji ho už delší dobu, znám jeho trenéra, který se věnuje také mládeži. Jsem ráda, že Jakub odletěl do Tokia a bude bojovat na mistrovství světa. Co ale sleduji, bude tam mít velkou konkurenci. Právě muži v běhu na 800m udělali největší pokrok a běhají úžasné časy. Jakub je velice dobře připraven a to, že se dostal mezi tyhle chrty, Ježíši, tak i když se něco nepovede, tak se nic neděje. Je tak mladý a bude-li zdravý, těch závodů na něho čekají ještě mraky. Jinak Ústí je pro mne srdcová záležitost, mám zde mezi sportovci a funkcionáři, kteří se atletice věnují dobré přátele. Je to tam takové domácí (směje se). Jezdím sem velice ráda, ať už na tento mítink nebo na atletickou ligu, mám teď ve skupině velice šikovnou holčinu, tak uvidíme.“
SELFÍČKO prosím! O fotečku s Jakubem Dudychou stálo v Ústí nad Orlicí po vytvoření nového českého rekordu na 600m hodně mladých závodníků a závodnic. Foto - Pavel Kumpošt
KAFÍČKO a víno
Mistrovství světa v atletice, které začíná v sobotu, pořádá japonské Tokio, jak hodně se těšíte? „No těším se strašně moc. Někdo mi teď říkal, ty jsi blázen, ty zase budeš vstávat brzy ráno, protože ty přenosy jdou v noci nebo brzy ráno, že? A pak se zase budu dívat odpoledne, protože v Tokiu bude večer. Někdo mi řekl, proč si to nepustíš ze záznamu a já mu řekla, no nepustím, chci to vidět. Ale vím, že sportovci, kteří ten sport milujeme, že to rádi podstoupíme (směje se). Sleduji mistrovství, olympiády vždy desítky hodin u televize (směje se), uvařím si kafíčko, dám si sklenku vína a koukám, jak je ta atletika i v televizi krásná. Vidíte závodníky na startu, jaké mají pocity, kdo se bojí, pak vám to desetkrát zopakují. Za těch deset dní, co mistrovství trvá, většinou nic neudělám a že tady na venkově práce je (směje se), ale chci být u toho. Je to taková moje odměna za celoroční práci.“
Jarmila o RYCHNOVÁCÍCH
Když už jsme u mistrovství světa, na tom úplně prvním v roce 1983 v Helsinkách byli s Vámi dokonce i tři atleti od nás z Rychnovska! Jak vzpomínáte na bratry Remigia a Martina Machurovi a Josefe Kubeše? „Pepča Kubeš? To je hrozně hodný kluk, prostě úžasný Pepa. Vždy jsem mu hodně přála, aby uspěl. Čas od času se stále vídáme. Nedávno, tedy ony už to budou dva roky, jsme se my atleti z MS 1983 sešli na Moravě. Možná i proto, že bylo první, se vždy po pěti letech rádi scházíme. Stará se o to Táňa Kocembová a vždy se na všechny moc těším. Na srazu byl i Remek Machura, ten prostě uměl tu kouli výborně, stále trénuje v Praze na Spartě a pohybuje se v atletice. Ten bude také určitě ráno vstávat (směje se). Dařilo se i jeho synovi. No a brácha Martin, to je zubař v Jablonci! Pocházel ze známé sportovní rodiny, a jak už jsem vám řekla, jsou to lidi, kteří ten sport měli hrozně rádi, a proto měli i takové úspěchy.“
ATLETICKÉ HVĚZDY z Rychnovska, vrhači, Remigius Machura a Josef Kubeš. Foto - Archív Remigius Machura a Josef Kubeš
Vaše generace i ta následující mě přijde, že byla hladová i proto, že jste chtěli reprezentovat a podívat se hlavně ven, byl tu komunismus, zavřené hranice, nebyly mobily, počítače, internet, dnes máme vše a možná ten hlad chybí. „Ano, máte naprostou pravdu.“
NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY
OH 1980 – 2. místo (běh na 400m), MS 1983 – 1. místo (běh na 400m), MS 1983 – 1. místo (běh na 800m), MS 1983 – 2. místo (štafeta 4x400m), ME 1982 – 2. místo (běh na 400m), ME 1982 – 2. místo (štafeta 4x400m), HME 1981 – 1. místo (běh na 400m), HME 1982 – 1. místo (běh na 400m), HME 1983 – 1. místo (běh na 400m), HME 1984 – 1. místo (běh na 200m), HME 1979 – 2. místo (běh na 400m), M ČSSR – 13x 1. místo (běhy na 100, 200, 400, 800m a štafety), úspěšná trenérka Ludmily Formanové – 1. místo na MS 1999
ZAČÁTKY v Čáslavi
Zavzpomínejte, kdy jste začala s atletikou vy? „To bylo, když jsem začala jezdit na gymnázium do Čáslavy. Bylo to ve druhém ročníku. Spolužačka, která už atletiku dělala, mě stále přemlouvala, že musím přijít. Tak jsem v 16 letech začala s atletikou.“
Dnes začínají děti v deseti, to bylo docela pozdě, ne? „Ano, bylo to docela pozdě. Na druhou stranu jsem byla zase na něco více připravená a navíc jsem si svou kariéru protáhla déle než ostatní. Někteří skončili už ve 25 letech, já až o deset let později.“
Vraťme se paní Jarmilo o 50 let zpět. Váš trenér Miroslav Kváč při pozorování vašeho běhu říkal, že se valí tank! Mluvil o děvčeti z hospodářství, které doma pokosilo louku, složilo žebřiňák sena a skládalo metráky brambor. Věřila jste, že můžete jednou dosáhnout velkých věcí? „Ne, to jsem vůbec netušila. Já navíc pocházím z nesportovní rodiny. Co mi přišlo ale vždycky divné, že na ulici předběhnu jako větší dítě všechny kluky. Navíc mě bavila právě ta všechna práce venku, na rozdíl od sester, které raději doma uklízely nebo vařily. Pomáhala jsem v hospodářství strejdovi, který s námi bydlel, a já se při tom hodně utužila. Byla jsem na tom podobně jako Jágr, který dřel na statku nebo Sáblíková, která musela trénovat na rybníku. Dnes mají děti v patnácti letech problémy s pohybovým aparátem, ony už nelezou po stromech, ani se nehoní po ulicích.“
SÍLA z domova
Mistryní ČSSR jste se stala poprvé až v 25 letech a první mezinárodní medailí jste se dočkala až na halovém ME 1979 ve Vídně 1979, jak na to vzpomínáte? „Prostě bez tréninku to nejde, ze začátku jsem stále slyšela, že běžím blbě, že se na to nedá dívat a dnes? Každý by chtěl být za rok mistrem republiky, za tři roky už mistrem Evropy, ale to nejde. Já se ale musela naučit ještě další věci, zůstat zdravou, převléknout si zpocené tričko, nepít studenou vodu, nechodit do kina, protože tam mohou být nastydlí lidé. Pokud jsem chtěla být nejlepší, bylo potřeba i na tohle myslet od rána do večera.“
NÁBOROVÝ DEN v Čáslavi, kde Jarmila Kratochvílová trénuje. Foto - Facebook Atletika Čáslav - AC Čáslav
Vaše svaly byly obdivuhodné, nikdo ale neviděl, kolik námahy je za tím. Podle trenéra jste dokázala na dráze uběhnout 18 třístovek nebo desetkrát za sebou vyskočit s činkou 110 kilogramů na zádech? „Ano, ale on to měl zmáknuté, každý rok postupně přidával. Nebylo to tak, že bych najednou přišla do posilovny. Víte, já jsem sílu měla z domova, z těžkých prací, ale to je jiná síla, než skloubit technické cviky v posilovně. Každopádně pro mě to tam bylo snazší a bavilo mne to. Znovu ale opakuji, že trenér byl chytrý a váhy mi přidával postupně.“
Vy jste prý byla na začátku kariéry sprinterka? „Ano, běhala jsem 100 a 200 metrů, ale jednou mi trenér na škváře ve Slatiňanech řekl: Hele, poběžíš 400 metrů. Tak jsem běžela za nějakých 60 sekund. Díky změněným tréninkům jsem si vylepšila za rok čas o pět vteřin a to je hodně. No a trenér mi řekl: Našla sis svoji disciplínu (směje se).“
NEJCENNĚJŠÍ medaile
Ve vaší sbírce nechybí ani medaile olympijská. Jak hodně si ceníte stříbra z běhu na 400m v Moskvě 1980? „Když se mě někdo zeptá, kterou medaili stavím výš, zda ty dvě zlaté z MS nebo olympijskou, pak říkám určitě ta z olympiády. Já jsem totiž až do olympiády chodila do práce a osm hodin byla v kanceláři ve zdejší textilní továrně. Jak se blížila olympiáda, trenér řekl, že trénink o víkendu nestačí a tak jsem stávala ve čtyři hodiny ráno a šla běhat kousek od nás po místních silnicích, kde svítily pouliční lampy. Tenkrát jsem se nebála, nebyla doba jaká je nyní, ani provoz. Po tréninku jsem se osprchovala a rychle do práce (směje se). Po práci jsem zase jela na stadion do Čáslavi a trénovala takto až do olympiády. Když jsem pak získala stříbro, změnily se mi úplně podmínky. Přesto, že mě vzali do Prahy do Střediska vrcholového sportu, měla jsem podmínku, že budu dál trénovat se svým trenérem v Čáslavi. Na což oni přistoupili.“
PŘEDSEDKYNĚ čáslavského atletického oddílu Jarmila Kratochvílová předává medaile. Foto - Archív Atletika Čáslav - AC Čáslav
Těsně před MS 1983 jste v Mnichově v běhu na 800 metrů zaběhla světový rekord časem 1:53,29! Gratuluji! Jaký je to pocit být v něčem absolutně nejlepší na světě? „Ono to bylo všechno trochu jinak, původně jsem měla běžet 200 metrů, ale měla jsem křeč, bylo deset dnů před mistrovství světa a někdo řekl, měla bys běžet, jinak taky nemusíš nikam jet. Tak si vyber! Protože jsem běžela 400 metrů v Praze, vybrala jsem si trať na 800 metrů. Řekla jsem si, o nic se nejedná, poběžím si jen tak lehce a z té pohody nakonec vyšel takový čas (směje se). Samozřejmě jsem měla pořádně natrénováno na 400 metrů, věřila jsem si a hlavně jsem splnila povinnost socialistického sportovce něco na Západě běžet. Na trati jsem necítila žádné nervy ani stres. O světovém rekordu jsem vůbec nepřemýšlela, věděla jsem jen, že ho drží Ruska. No a takhle to dopadlo (směje se).“
Byla to vaše první osmistovka v životě? „Už rok před tím jsem ji běžela v Praze a poté ještě jednou na jednom mítinku. Ale mimo republiku to bylo poprvé!“
OSOBNÍ REKORDY
Dráha - běh na 100 metrů – 11,09 s – 6.6.1981, běh na 200 metrů – 21,97 s – 6.6.1981, běh na 400 metrů – 47,99 s – 10.8.1983, běh na 800 metrů – 1:53,29 – 26.7.1983 (současný světový rekord). Hala - běh na 200 metrů – 22,76 s – 28.1.1981, běh na 400 metrů – 49,59 s – 7.3.1982
SVĚTOVÝ REKORD
26. července oslavil Váš rekord 42 let, před dvěma lety vás v Ústí u příležitosti atletického mítinku pozval pořadatel Vaněk na stadion a pogratuloval vám s panem Rydlem, přes 800 diváků tleskalo, jaké to bylo? „Já jsem byla překvapená, protože lidé, kteří mají ke světovému rekordu blíž, třeba z atletického svazu si nevzpomněli vůbec. Protože to bylo krátce po tom výročí rekordu, bylo to moc milé a hezké. Byla jsem za takové ocenění ráda a s diváky si to opravdu užila.“
KAMARÁDKU a držitelku světového rekordu Jarmilu Kratochvílovou vyzpovídá v Ústí nad Orlicí komentátor Jan Rydlo. Foto - Archív Jan Rydlo
Váš rekord stále drží, vidíte běžkyni, která by ho mohla atakovat? „Tak samozřejmě, jsou tam připravené holky, já říkám, jak to, že už to nedaly dřív? Dnes mají takové možnosti, podmínky, dráhy, karbonové boty, neskutečné vodiče a u mantinelů světýlka, které jim ukazují hodnoty světového rekordu, evropského nebo toho daného mítinku.“
Je vidět, že jste byla prostě připravená, navíc holka z vesnice, silná. „Ano a k tomu jsem to měla strašně moc ráda, ten sport a pak také, nebyly v tom peníze. Dnes jsou všude a je to průšvih.“
TŘI tisícovky za rekord!
Dnes už jsou atletické hvězdy zaplacené, za rekordy se vyplácí miliony, můžeme vědět, co jste obdržela za světový rekord v roce 1983? „Tenkrát byly zcela jiné podmínky, od předsedy ČSTV Himla jsem dostala tři tisíce korun a tím to skončilo. V dnešní době je za rekord sto tisíc dolarů. Tenkrát jsem to ale neřešila, říkala jsem si, že na MS tu trať stejně nepoběžím a že mě v rekordu brzy určitě někdo překoná. Za ty peníze jsem si chtěla koupit novou televizi, toho času sem přicházely Sony z Japonska, ale zjistila jsem, že na ní stejně nemám (hořce se usměje). Chtěla jsem zavolat domů, že mám rekord, ale nešlo to, nebyly mobily. Dnes se podaří rekord mítinku, Evropy, světa a je to ohromná show, to za nás nebylo.“
Četl jsem, že jste v minulosti například v lesích tahali pneumatiky za sebou, myslím, že takhle tvrdě už dnes mladí netrénují, je i toto příklad, že váš rekord stále platí? „Víte, dnes je hodně atraktivních závodů jako je Diamantová liga a ti sportovci dostávají slušné peníze už jen za to, že přijedou. Když nad tím přemýšlím, jaká bych byla dnes, nevím, ony ty peníze hodně kazí lidi, třeba bych také nepřemýšlela o rekordu, ale o tom účastnit se hodně závodů a „vydělávat“. Holek, které chtěly můj rekord, bylo hodně, ale jen jezdit po závodech nestačí. Navíc dnes mají daleko lepší možnosti, trénují přes zimu v teple, jsou stadiony s rychlejším povrchem, když běží, tak na mantinelech je snímán světový rekord, vidíte ho a zabíráte ještě víc. Ty možnosti jsou dnes velké, to já nikdy neměla. Co ale k rekordu hlavně potřebujete? Tři věci, musíte mít svůj sport hrozně rád, musíte být zdravý, abyste vydržel tréninky a mít kolem sebe lidi, kteří vám pomáhají, a to já měla. Naše rodina když se sejde, je nás přes čtyřicet (směje se) a navíc bydlíme všichni blízko.“
Světový REKORD !!!
Běh Jarmily Kratochvílové na 800 metrů za 1:53,28 minuty je nejstarším světovým rekordem vůbec. 26. července 2023 oslavil neuvěřitelných 40 let! Mezi světovými rekordmany najdeme ještě dva, u kterých svítí vlaječka České republiky a to u Jana Železného a Báry Špotákové.
SVĚTOVÉ LEGENDY z Česka. Foto - Archív Jarmila Kratochvílová
Dřela jste dnes a denně, prý vás trenér oblékl do vesty těžké devět kilogramů, tento trénink využíval na ledě i Jaromír Jágr, připadala jste si pak na dráze, že doslova letíte? „Určitě ano. Jsou různé tréninkové metody, někomu něco sedne víc, někomu méně. Je důležité také věřit svému trenérovi a já tomu svému věřila, protože to měl zmáklý. V mé době běhala Marika Kochová, která byla na 400 metrů stále první a já se jí chtěla vyrovnat. Poprvé jsem ji viděla na ME 1978 v Praze, byl to můj vzor a říkala jsem si, vždyť je to normální holka z masa a kostí. Ale nikdy jsem neviděla její tréninky. Dnes trénuje polovina atletů v Jižní Africe a vidí se navzájem. Ale zpět k Marice, já se na ni motivovala tak, že jsem si udělala stanovený počet úseků a protože jsem měla ještě sílu, říkám trenérovi, co když ona dělá o tři úseky víc? Tak jsem zaběhla ještě další tři (směje se).“
Blížilo se první MS v atletice, jaká jste byla parta? „Řekla bych, že jsme byli více soudržný, než dnes. Třeba všichni, kdo byli v Helsinkách 1983, jsme dodnes spolu v kontaktu. Poslední přípravy byly společné, buď v Tratách, nebo v Nymburce. Dnes se málokdo ve sportu někomu svěřuje a to platí všeobecně. Hodně si lidí závidí.“
Jarmila jako ZÁTOPEK
Tak jako si Emil Zátopek podmanil olympiádu 1952 v Helsinkách, tak vy jste si podmanila první MS v atletice 1983 ve stejném městě. Dvě zlaté z běhu na 400 a 800 metrů, k tomu stříbro ze štafety! Byla jste hvězdou, jak na hlavní město Finska vzpomínáte? „Začátek byl zajímavý, oni mě přihlásili na 800 metrů, i když jsem je běžet ani nechtěla. Den před závodem jsem se měla rozhodnout. V Helsinkách mi spousta lidí a trenérů říkalo: Hele, vidíš tu bránu borců? Tou si Emil Zátopek tady na olympiádě přiběhl pro třetí zlatou medaili, no a ty poběžíš také tři disciplíny (směje se). Já ale říkala, ne, ne, ne, pouze 400m a štafetu. Závody měly začít v neděli. Mě z toho třeštila hlava. V sobotu za mnou organizátoři přišli, jak to vidím s těmi 800m. Obě disciplíny (400 a 800m) rozběhy byly v jeden den! Závody pak také, navíc jen s půlhodinovou pauzou. Řekla jsem jim, když mi slíbíte, že budou hrát aspoň jednu hymnu, risknu to. Odpověděli, že když vyhraji, tak samozřejmě zahrají obě. A já řekla dobrý, tak já do toho jdu! Večer jsem z toho nemohla spát a ráno? Začal KOLOTOČ! Rozběhy na 800m, odpoledne na 400m. Druhý den se to obrátilo, semifinále na 400m, odpoledne finále 800m. Pak 400m. A nakonec jsem to nějak zvládla. Měla jsem asi hodně natrénováno (směje se).“
Nejlepší sportovec EVROPY
Byla jste vyhlášena 2x nejlepším Sportovcem ČSSR, ale v roce 1983 i nejlepším sportovcem Evropy. Byla jste v Německu na vyhlašování osobně? „Nebyla. Někdo tam jel za mě, oni mi jen řekli, že jsem nejlepší sportovec Evropy, nikdo mě nikam nepozval. Někdo od nás převzal mou cenu a pak mi to předali.“
Tak to je smutné, dnes je každá anketa show, červený koberec a cenu za vás převzal nějaký funkcionář. „Víte, já si myslela, že mě třeba náš svaz pozve někdy na mistrovství světa, to minulé bylo blízko, v Budapešti, ale nikdo se neozval. Přitom tam jezdí spousta lidí, kteří by tam ani nemuseli být ...“
S LEGENDOU světové atletiky se na atletickém mítinku v Ústí nad Orlicí vyfotilo hodně lidí, včetně redaktora webu Sport Rychnovska Pavla Kumpošta
Tomu až člověk nerozumí, ale ještě k anketám, byl to tenkrát pro vás sportovkyni zvyklou na teplákovou soupravu zážitek ustrojit se do hezkých šatů? „To bylo také úplně jiné, než dnes. Chudé, jeli se třeba vlakem do Bánské Bystrice a večer zase hned domů. Nebylo žádné finanční ohodnocení, ale víte co, já už to neřeším, byli jsme vychovaní tak, že i tak jsme si toho vážili.“
Zrušená OLYMPIÁDA 1984
Rok po Helsinkách byly olympijské hry v Los Angeles, všichni jste dál tvrdě trénovali, bohužel ale byla olympiáda z politických důvodů zrušena. Byla jste určitě ve výborné formě, jak vám bylo? „Nejdříve jsem to nemohla moc pochopit, proč tam nemůžeme jet. Zdůvodňovali to tak různě: Je tam smog! Ještě vás tam zastřelí a podobné blbosti! Pak nám sebrali pasy. Věděla jsem, že i kdybych něco řekla do novin, že tam chci jet, stejně to nikdo nenapíše. Když řekli první Rusové, že nikam nepojedou, říkala jsem si: No a, tak ať nejedou. Jenže pak se přidaly další socialistické státy a za asi tři dny i Československo. Až pak jsem uvěřila tomu, že nikam jet nemůžeme. Olympiáda nebyla ani v televizi. Říkala jsem si, co dál? Chtěla jsem skončit, ale protože nejvíc na světě miluji atletiku, posunula jsem odchod ještě o tři roky.“
Vraťme se ještě k jednomu vašemu světovému rekordu z haly na trati 400 metrů – 49,59s. Až po neuvěřitelných 41 letech jej překonala nizozemská běžkyně Femke Bolová, která zazáří určitě i na letošním MS. Mrzelo vás, že jste o rekord přišla? „Tak ani ne. Víte, já v halách tolik nezávodila, jak říkal můj trenér, jde spíš o přípravu na léto. Soustředění na halu mi trvalo v Jablonci vždy jen 14 dní. A jelo se. Dnes trénují přes zimu skoro všichni v teple. Zajímavé je, když měl vloni rekord 40 let, nikdo si nevzpomněl, až když ho Femke překonala, začal humbuk. Víc si ale cením rekordu venku na dráze a jsem ráda, že stále drží i po mistrovství světa v Budapešti (směje se). Víte, dvě, tři desetiny neznamenají v životě nic, ale na dráze jsou malinko znát.“
MÍTINK Rieter v Ústí nad Orlicí. Jarmila Kratochvílová si tu vždy velice ráda popovídá s kamarádem Janem Rydlem
VELKÁ rodina
V Golčově Jeníkově bydlí celá vaše velká rodina a jste tam velmi šťastná, nechybí vám k úplnému štěstí děti nebo manžel? Ale nemusíte odpovídat. „Ale klidně. Víte, sport byl pro mne dlouho na prvním místě, a protože jsem měla kolem sebe stále mraky lidí, mám sedm synovců a neteří a ty mají už patnáct dětí, tak mě tolik nechyběly. Se spoustou dětí jsem trénovala a trénuji na stadionu v Čáslavi. Jak se to říká, něco mi atletika dala, něco vzala. Já s tím ale problém nemám. Asi i proto, jak už jsem řekla na začátku, že naše velká rodina si tu žije v jedné ulici, pomáháme si a já vlastně nikdy nebyla sama. Když jsem skončila s atletikou a nabídli mi místo trenérky v Praze, nevzala jsem to, necítila bych se tam dobře.“
Chtěla byste říci něco na závěr? „Jsem ráda, že jsem nijak nezblbla a zůstala taková, jaká sem. Jsem ráda, že jsem stále zdravá i po těch těžkých trénincích. Hodně lidí mi říkalo: Počkej, ty až skončíš, to budeš mít problémy. Ale já jsem v pohodě, musím tedy zaťukat. Přála bych naší atletice, ať jsou zase vidět Češi. Nám všem přeji, abychom si nenaříkali, jak je třeba vše drahé. Přeji si, aby nebyla válka a aby se vše vrátilo do časů před covidem, prostě, aby se žilo tak nějak zase normálně.“
Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám stále pevné zdraví a radosti ze života, ať jste dál spokojená a šťastná! „Také děkuji a mějte se také moc fajn.“
ATLETICKÉ články na Sport Rychnovska:
