RYCHNOV N. K. / JABLONEC N. N. – Ve sportovní historii československé atletiky zanechal výraznou stopu. Martin MACHURA (68), rodák z Rychnova nad Kněžnou, nejlepší desetibojař 80. let, patřil k oporám reprezentace i domácích šampionátů. Čtyřikrát vystoupal na mistrovský trůn, třikrát bral stříbro a své schopnosti poměřil i na světových a evropských soutěžích. Bratr známého Remigia, mistra světa ve vrhu koulí, však nezůstal jen u sportu – po úspěšné atletické kariéře vystudoval medicínu a dodnes se věnuje zubařské praxi. Jak se dnes má, na které kamarády vzpomíná, kterým koníčkům se věnuje, co říká na odchod kamaráda Bugára, nejen o tom promluvil v exkluzivním rozhovoru pro web Sport Rychnovska bývalý skvělý desetibojař.

SKOK DALEKÝ v podání bývalého skvělého atleta Martina Machury na stadionu Juliska, rok 1982. Foto - Archív Martin Machura, Veronika Chvostová, Remigius Machura

Jak se dnes má velká atletická osobnost z Rychnovska? Kde žijete a co děláte? „Žiji v Jablonci nad Nisou. Stále, již jako důchodce pracuji jako zubní lékař. Mám tři již dospělé děti ve věku 28, 30 a 35 let.“

Pojďme zavzpomínat na vaši skvělou sportovní kariéru, v kolika letech jste se rozhodl pro atletiku? „K atletice nás krom otce přivedl pan učitel Hamáček, asi ve 12 letech.“

ZNÁMÁ rychnovská rodina

Váš tatínek byl skvělým atletem, bratr Remigius patřil k nejlepším koulařům světa a sestry zase závodně běhaly, u vás se hodně sportovalo, že?  „Ano, otec nás všechny čtyři ke sportu vedl a mamka nám obstarávala servis.“

RODINA MACHUROVA z roku 1982, zleva Remigius, Barbora, Veronika, Martin, uprostřed babička a sedící rodiče Remigius a Jiřina

Na rychnovském gymnáziu jste byla třída plná budoucích mistrů, vašimi spolužáky byli třeba Josef Kubeš, Zdeněk Haník nebo Jiří Bečvarovský, jak na ně vzpomínáte? „S Pepou Kubešem jsem ve styku neustále, naposled jsem s ním mluvil, když zemřel Bugy (Imrich Bugár – pozn. redakce). Zdeňka Haníka jsem teď nějaký čas neviděl, ale před pár lety ano, pořádal nějaké sportovní turnaje pro známější osobnosti. Jirku Bečvarovského jsem od gymplu neviděl, až letos jsem ho potkal v Rychnově na hřbitově a poznal ho ihned.“

NEJVĚTŠÍ úspěchy v desetiboji

12.místo na ME 1982 v Athénách, 13. místo na MS 1983 v Helsinkách, 4x mistr Československa (1982, 1983, 1984, 1985), 3x vicemistr ČSSR (1980, 1981, 1987), bronz na M ČSSR (1978, 1986), osobní rekord z 12. června 1983 – 7.974 bodů

Na které další kamarády a učitele z Rychnovska si rád vzpomenete? „S některými kamarády z Rychnova se vídám pravidelně, hlavně se spolužáky. Jmenovat je nebudu, protože bych na některé určitě zapomněl (směje se).“

V atletice jste se rozhodl pro desetiboj, které disciplíny vás bavily nejvíce? „Desetiboj mě bavil jako celek, takže oblíbené jsem je měl, dá se říci, všechny. Spíš mi některé šly lépe jako skoky, vrhy, sprinty a některé mizerně, třeba překážky mi vyloženě překážely (směje se).“

SLAVNÁ ATLETICKÁ RODINA v Rychnově na mši svaté za Remigia a Jiřinku Machurovi v kostele Sv. Havla. Zleva sourozenci Martin, Barbora, Veronika a Remigius. Foto – Archív Pavel Kumpošt

Už v 19 letech jste se stal juniorským mistrem Československa, jak těžké bylo skloubit sport s medicínou, kterou jste se rozhodl studovat? „Vrcholový sport s tou medicínou šel dohromady dost těžko, hlavně začátek, ve vyšších ročnících to bylo již lepší. Jsem ale za dostudování rád, protože jsem po vrcholovém sportu byl zabezpečený a mohl pokračovat zase v jiné oblasti života.“

HISTORKA Remigia Machury s bratrem

„Když jsme byli s bráchou na vysoké škole v Praze, slavili jsme na kolejích v roce 1982 můj evropský rekord a byli jsme hodně veselí. Asi až moc, protože za námi přišla z jiného pokoje jedna slečna a řekla nám, že jsme nepatřičně hlasití. S touto slečnou pak Martin dva roky randil (směje se). Myslím, že bychom byli dobrá seznamovací kancelář (směje se).“

MS v Helsinkách

Postupně jste se v 80tých letech stal čtyřnásobným mistrem Československa a trojnásobným vicemistrem, posunoval jste národní rekord. Kolik je váš desetibojařský rekord? „Ano, několikrát jsem posunul československý rekord, můj poslední byl myslím v roce 1983 za 7974 bodů. Abych pravdu řekl, už ani přesně nevím, kolik jsem těch titulů měl, ale největším úspěchem bylo 12. místo na ME 1982 v Athénách a 13. místo na MS 1983 v Helsinkách.“

V roce 1983 jste se kvalifikoval na první MS v atletice v Helsinkách, kde startovali celkem tři Rychnováci (!) Vy, bratr Remigius a Josef Kubeš, co na to říkali doma? „Na to, že jsme v Helsinkách reprezentovali tři Rychnováci, jsme byli pyšní a myslím, že i rodiče.“

MISTR SVĚTA Imrich Bugár na ramenou rychnovských bratří Martina a Remigia Machurových po úspěšném mistrovství světa v Helsinkách v roce 1983. Martin zde reprezentoval Českolovensko v desetiboji, bratr Remigius ve vrhu koulí získal bronzovou medaili

MS 1983, Helsinky – desetiboj

Váš bratr v našem rozhovoru zmínil historku, že jste si dovolili nejít na velvyslanectví k Husákovi, synovi tehdejšího prezidenta, to jste si asi dovolili dost na tehdejší dobu, ne? „Ta historka u syna presidenta Husáka se týkala jen bratra, protože k němu byli pozváni jen medailisté. Nevím to již přesně, ale on, než, že by byl nějaký rebel, spíš návštěvu zaspal.“

OLYMPIJSKÉ hry

Jak blízko jste byl k účasti na olympiádě? „V roce 1984 byla olympiáda v USA, já jsem po státnici z interny v lednu přerušil školu, abych se mohl soustředit jen na atletiku. Bohužel začátkem dubna se rozhodlo, že se olympiáda bude bojkotovat. Bylo to velké zklamání. Svůj sportovní sen jsem si tudíž úplně nesplnil. Také proto, že jsem si to zažil na vlastní kůži, nesouhlasím s tím, aby se politika zatahovala do sportu. Například olympijské hry bez Rusů ztrácejí na objektivitě a výsledky to tím hodně snižuje. Ať už je to hokej bez Rusů, běžecké lyžování bez Bolšunova nebo krasobruslení bez špičkových ruských závodníků.“

OSOBNÍ REKORDY Martina v desetiboji

běh na 100m – 10.87s, skok do dálky – 7.52m, vrh koulí – 15.85m, výška – 2.09m, běh na 400m – 48.93s, běh na 110m př. – 15.93s, disk – 49.58m, skok o tyči – 4.80m, oštěp – 59.78m, běh na 1500m – 4:38min.

Ze zlaté atletické generace nás nedávno opustil Imrich Bugár a před dvěma lety i Gejza Valent. Jak dnes vzpomínáte na reprezentanty, s nimiž jste tvořili tak skvělou partu? „Z úmrtí Gejzy i Imry jsem špatný, když jsem je naposledy viděl, to bylo při srazu reprezentantů po 40 letech od Helsinek, oba mi připadali ve skvělé kondici. Vzpomínám, jak s námi před pár lety, asi dvaceti, na chalupě slavili Silvestra Robert Změlík a Imra Bugár.“

Když se ohlédnete za svou kariérou, co byl pro vás největší úspěch nebo splněný sen? „Mým největším úspěchem, asi zpětně vzato, bylo u vrcholového sportu dostudovat medicínu.“

..... ofoceno z časopisu Stadion z roku 1983, kterým byl dlouhá léta redaktor Sportu Rychnovska Pavel Kumpošt

Následníci - ŠEBRLE a spol

Desetiboj v Česku se postupně stal velice populární, co jste říkal na vaše následovníky - Roberta Změlíka, Tomáše Dvořáka a hlavně na bývalého světového rekordmana z Rychnova - Romana Šebrleho, který jako první pokořil hranici 9000 bodů? „S našimi desetibojařskými esy nedávné minulosti se znám dobře. S Robertem Změlíkem jsem ještě závodil, s Tomášem Dvořákem i Romanem Šebrlem se znám také dobře. Romana moje mamka ještě učila na základní škole. Táta mi pak v době, kdy už jsem pomalu končil, říkal, že v Rychnově vyrůstá nový desetibojař, nějaký Roman Šebrle. A po pár letech ejhle (směje se). Pro mě je dvojnásobný olympijský vítěz, protože při tom stříbru v Sydney budoucí vítěz Erki Nool třikrát přešlápl v disku a pak to nějak vyprotestovali. Správně už tam, měl Roman vyhrát. No a těch 9000 bodů byla fantazie.“

Co vás kromě sportu dalšího naplňuje a baví? „Koníčkem je stále sport, ale už jen pro zdraví. Dále autoveteráni, mám již docela slušnou sbírku českých automobilů a od každé automobilky, která měla sériovou výrobu, mám alespoň jeden automobil. Aktivně hudba, folk a country (kontrabas, kytara, mandolína, heligonka, zpěv).“

MILOVNÍK autoveteránů. Martin v modré Praga piccolo kabriolet Kellner z roku 1930 s manželkou Leou a dole v Tatře 30 Phaeton

Naposledy jsme se potkali s celou vaší velkou rodinou na mši za vaše rodiče. Jak často na ně a Rychnovsko vzpomínáte a chtěl byste závěrem něco našim čtenářům vzkázat? „Na své rodiče vzpomínám hodně často, ale bohužel za nimi jezdím již jen na hřbitov. Čtenářům webu Sport Rychnovska bych rád vzkázal: sportujte, dokud to jde a vůbec to nemusí být vrcholově.“

MARTIN očima kamaráda a reprezentanta Josefa Kubeše

„Martina znám asi tak od roku 1968, z kroužku atletiky v Rychnově nad Kněžnou, kdy jsem začal navštěvovat měšťanku Komenského. Tehdy nás vedl pan učitel Hamáček. Martin byl vždy velice ctižádostivý, cílevědomý a pilný. Těmito vlastnostmi vyvažoval své vrozené handicapy, neboť měřil pouhých 183 cm a zdědil zřejmě po svém otci, stejně jako Remík, výjimečně svalnatou postavu. Pro jeho disciplínu – desetiboj - to nebyla příliš velká výhra, neboť mu chyběla uvolněnost, jež byla potřeba zejména pro překážkový běh, jenž je jednou z nejlépe bodovaných disciplín desetiboje.  Ve své vrcholné formě vážíval okolo 90 kg, a to je na desetibojaře hodně. Mezi vícebojaři mu to vyneslo přezdívku „Těžkej“. S Martinem jsme byli a jsme dobří kamarádi, ale bylo velmi obtížné si z něj udělat legraci, protože byl vždy velice inteligentní (mě převyšoval).  Byl vzorem vrcholového sportovce, pivo si dal jen co bylo potřeba k zapití večeře a volný čas mimo trénink dělil mezi studium medicíny a své studentské lásky.

BUDOUCÍ REPREZENTANTI na rychnovském gymnáziu: Josef Kubeš (č.9), Martin Machura (č.1) a Zdeněk Haník (č.4). Foto - Archív Zdeněk Žabokrtský

Pokud si vybavuji, tak ho trochu rozhodil žert jeho kamaráda desetibojaře Lumíra Hrušky poté, co si Martin zakoupil tehdy módní zařízení „hudební věž Technics“. Lumír poté vyvěsil na několika místech na Strahově inzerát : „Prodám levně novou hudební věž, blok číslo 12, pokoj 219“. Martinovi se tam pak na pokoj trousili zájemci, kterým to musel vysvětlovat (směje se). Po skončení medicíny nastoupil na vojnu na Rudou Hvězdu Praha ve Stromovce a po skončení vojenské služby dále pokračoval s atletikou v Chrudimi. Když jsme se poté potkali, tak mně řekl, že do té Chrudimi nastoupil „jako doktor“.  To se mně líbilo, tak jsem ho pak oslovoval: jako doktore.  Ve svém pokročilém věku jsem ho pak vyhledával v Jablonci, kde má soukromou zubní ambulanci, při potížích s chrupem. Troufám si říct, že jsem šikovnějšího zubaře nepoznal. To už měl vyměněné kyčle a chlubil se mi, že teď už roztahuje nohy líp než mladé holky. Bohužel této dovednosti se mu dostalo až po ukončení vrcholové sportovní kariéry a na přebíhání překážek to nevyužije …“

ATLETICKÉ články:

Atletika | Sport Rychnovska

AKTUÁLNĚ:

Sport Rychnovska